Osiřelá vesnice,
hřbitov domů.
Bezmála dvacet let
nezaslechla kroky ani dech.
Prkna křížem přes okenice,
na cihlu hluboké škrábanice.
Před dveřmi hynou saně
steskem po dětech.

Barva se sloupala do masa,
zámek zrezivěl na kost.
Práh ztratil víru
v nové příchozí.
Pes by zaštěkal na cizího,
zakňučel, když přijde náš…
Ale to jsou jen bláznivé vidiny
poblouzněného domu.

Tulipány se derou k jaru.
Nikdo je nevysadil,
plevel se potácí zahradou
bez plánu jako opilec.
Stromy si propletly kštice
a květy zuří. Vždyť nastal máj,
ale slepými náboji
netrefí do úrody.

Plotům vyvstala žebra,
vyhřezly kostry válenek,
listí haraší na zápraží.
A lidi? Marně se snažíš,
nechodí po cestách.
Milovaná macešská vlasti!
Můžeš dát odpověď?
Kdo ožebračil starce?
Kdo odstřihl stařenkám knot?