Znal jsem ji
celou
od konečků vlasů
až po vnitřní ctnosti
zamotané v klubíčkách
hejna mrouskavých motýlů
cítil jsem ji
v jejím dotyku
byla spousta nakažených
pijavic
i něžnost poupat co umírají
pannenskou oponou
v ústech měla krev ...
jako písek rozsypanou
do nekonečných dnů
a čárek, co
zbavují holé věty konců
nutí souvětí
nepodhlednout
jednoduchosti
předstírat
pohovory se spojkou
stála tam
kde dřív byla místnost bez stropu
tak hlasitá
jak jen ticho může být
kryla se odhozeným nebem
a občas vzdechla
jak andělé ztráceli alergeny
z křídel
místo obrazů na stěnách
byla jen
rozbitá okna
a rozřezané záclony
v bledosti barev odměněných časem
byly tam portéty
zátiší
i snídaně v trávě
já ji pořád znal
pořád jsem věděl, že je to ona
cokoli
se v ten okamžik stalo
bylo jen pro nás dva
kdybych zemřel
rozplakal se
nebo odměnil nosné stěny svobodou
všechno to
by byl jen duet promočených
dlaní
jen našich dlaní
ano znal jsem ji
kdybych si jen vzpomenul
odkud …
|