Padaly ze tmy zimní hvězdy

jak lehké vážky elegantní

a všechny chytly tlusté kočky

a cpaly si je do své tlamy.

Na ledě umrzly jim zadky

a čumáčky jim zahořely.

Naděje nikam nepospíchá

je lehkovážná, opozdilá

tváře si barvičkami patlá

až začínám se trochu bát

že zavřou všechny skvělé bary

a já s tou děvkou zmalovanou

a tuze divně postrojenou

navštívím jako tolikrát

nádražní bufet uplivaný.

A všechny hvězdy  sežrány

nenažranými  kočkami.

A všude tma

a všude noc

a všude mráz. 

Tak zemi krunýř z ledu svírá

že klečíc na něj horce dýchám

než konečně smím zahlédnout

tem ždibec loňské seschlé trávy

když naději jsem z tretek svlíkla

já jaro, hvězdožroutka, víra.