Je to euforie, když sfoukáváš všech patnáct svíček na Tvém dortu,
záříš jako anděl a koukáš na otevřené dveře do nového světa
a máš pocit, že je to jako výhra ve Tvém oblíbeném sportu
a možná ani netušíš, že tu radost dokáže zkazit i jedna jediná věta.

Když je Ti patnáct myslíš, že můžeš všem věřit
a tak moc toužíš své srdce někomu svěřit.
A první pusa způsobí,
že ani nevíš jaké je roční období.

Protože je Ti patnáct a když Ti někdo řekne, že Tě miluje,
tak Ty mu věříš a myslíš, že on je ten pravý,
ale Tvá máma proti tomu tajně bojuje,
protože ví, že Tvůj rozum se teď někde v dáli plaví.

Je to taková euforie, že tančíš po pokoji, když den končí,
ale přitom ani netušíš, že i jedna jediná věta tohle vše skončí.
Jednou totiž pochopíš, že jsou i lepší věci, než mít nejlepšího kluka z fotbalového týmu,
protože i to co zdá se být nejlepší, může být zahaleno v dýmu.