být zapsán do věčnosti slov

která plynou jazykem prostřednictvím jazyka

je pro mě vyjádřením pestrosti citů

nálad a jejich proměn které se už po tisíce let

zas a znovu opakují

co jsem prožila

se událo v několika ulicích 

za smradu kanálů,

v několika neurčitých budovách

nejraději na osamělých místech

ještě že i za přítomnosti slunce,

rozechvěle za svitu měsíce

pateticky oddaná všemu

co jde mimo mozek

vaše hlavy jsou hvězdy

které bych ráda probádala

ale většinou mě nedojímají

člověk je sám sobě složitým vesmírem

jeho myšlenky mizí v černé díře okamžiku

každý skrytý ve svém dole

každý komíhající se na své houpačce

stále opakovat

mějme se rádi

je dezerce od upřímnosti

i každá rostlina je solitér

na rozkvetlé louce

v poušti