dusí kroky

zlatý zvon nahoře odbíjí

hodiny a roky

Utíkám

nevím kam

sám sobě se schovávám

v bláhové touze

nenajít se

Noc se snesla

mlha klesla

vleču se pomalu

city

vyčerpaný

Půjdu

až najdu malý

pohodlný kousek ničeho

ukryju se v jeho stínu

a budu čekat

až do rána

bílého

a hledat její či moji

černou vinu

A pak další noc

další a další

přivinut k vínu

se třeba najdu,

snad,

nebo se minu

a půjdu někam,

kde nebudu.

Nenajdu se

a budu dvakrát sám.

Přesto děkuji

osudu,

náhodě,

sudičkám.

Bylo i hezky,

i když je mi zima,

díky vám...