Náš principál říká, že čím je v cirkuse míň ženskejch, tím je to pro klid v maringotkách lepší. Obává se totiž, že by nám moc pletly hlavy a nikdo by se pak nesoustředil na vystoupení.

Případně, by prej mohly někdy převzít moc a začít nám vládnout. Jednou jsem se ho na to ptal. Co jako myslí tím převzetím moci? Zašel tehdá do maringotky, a když se vrátil, měl v ruce Staré pověsti české. Významně na tu knihu ukazoval a říkal, že tam je popsaný všechno! Pak otevřel pověsti na stránce, kde se psalo o dívčí válce, a zabodnul prst do ilustrace, na ktery byla vyobrazená Vlasta, sedící na koni s kopím v ruce. „Vypadá jako moje Elvíra, před padesáti kilogramy. Chraň nás pánbůh, aby se jednou spojila s ostatníma členkama ansáblu!“

V názoru, že by se žádný nový ženský neměly přijímat, ho vehementně podporuje scénograf Narcis Esttet. Aby taky ne. Narcis by byl nejradši, kdyby po světě běhali jen samý mužský ve stříbrnejch elasťákách. Jen jednou v životě obdivoval ženskou a to ještě omylem. Když se díval na zimní olympiádu a bylo zrovna rychlobruslení. Myslel si, že v tom aerodynamickým oblečku jezdí chlap. Jaký bylo pak jeho zklamání, když komentátor řek, že je to Sáblíková!

Já byl ovšem vždycky toho mínění, že ženskejch není nikdy dost! Ono totiž pokoukání třeba i na průměrně ošklivou ženskou, je mnohem lepší, než na nadprůměrně hezkýho chlapa. Obzvlášť po půl litru rumu. Ten má značný kosmetický účinky. A pak si ještě myslím, že principálovic názory stejnak formuje především jeho žena, spřáhnutá v tomhle směru s Narcisem, kterej jí půjčuje šminky!

Jenže, ať byl principál, nebo principálka, jakýhokoliv mínění, jednoho dne se prostě musel inovovat program a vzhledem k tomu, že se jim doneslo, že ve světě teď frčí tanec u tyče, nezbejvalo, než přijmout nějakou tanečnici.

Bancrotti teda původně navrhoval, aby u tyče tančila některá z artistek, ale byl tvrdě odmítnutej. Takovou hambárnu prej provozovat nebudou. Marně se je pokoušel přesvědčit, že je snad jedno, jestli se točí v prádle okolo horizontální tyče, jako na hrazdě, nebo vertikální, jako při tom tanci. Sandra mu na to odsekla, že ony jsou kvalifikované artistky a tohle je   práce pro nějakou flundru. Pak si začala ostentativně spravovat zip na latexovejch šatech, aby pochopil, že už se s ním nehodlá bavit.

Doufal, že pochodí snad u Sabriny a Saskie, ale nepochodil. Za to si zaběhal, když s ním obě vyběhly.

Jediná, která projevila zájem o tanec u tyče, byla Miss Twigy. Jenomže ona je žena-silák a hned jak se chytla tyče a zvedla nohy od země, tak se s ní tyč pomalu ohnula do pravýho úhlu a principál usoudil, že Twigy nebude rozhodně vhodnou kandidátkou na tanečnici. Nevrle jí nařídil, aby tyč ohnula zpátky, protože je nekrade a začal se smiřovat s tím, že program o tohle číslo nebude obohacenej.

Narcis se ještě pokusil navrhnout, že by snad u tyče mohl tančit přeci i mužskej. Jeho představa byl ohnivej hasič, svlečenej do půl těla a sjíždějící tyč, přičemž by dělal hůůů. Ale to bylo moc i na paní principálovou. Řekla, že by to mohlo během představení vyvolat paniku mezi divákama a taky připomněla, co mezi dobrovolnejma hasičema kdysi způsobil režisér Forman, když natočil film Hoří má panenko. To bylo stížností, jak prej znevážil snažení těch zakuklenejch pyromanů. Ještě by nám prej mohli někdy, v nestřežený chvíli, podpálit šapitó a pak místo hašení ještě přikládat! Milostivě teda dovolila Bancrottimu, aby přehodnotil mínění na počet žen působících u cirkusu a nějakou tu tanynku angažoval. Druhej den Bancrotti oblíknul smoking a prohlásil, že jede objet agentury, který by byly schopný dodat ženskou a tyč.

Večer se vrátil. A nevrátil se kupodivu sám.

Hned jak jsme zaslechli řev motoru a v okýnkách našich maringotek se zalesknul zlatej lak karosérie, seběhli jsme se před šapitó, kde zastavil jeho Trabant.

Bancrotti vystoupil a s obrovským úsměvem zavolal: „Sehnal jsem jí. Jmenuje se Sirael. A budete koukat. Já jsem se cestou málem třikrát vyboural!“

Jeho žena Elvíra se ušklíbla a pravila: „A z kterýho je cirkusu?“

Principál si zamnul bradu a řek: „Tak cirkus to zrovna nebyl. Já měl cestou chuť na kafe, tak jsem se zastavil u nějakýho motorestu s varietním programem. Takříkajíc, čistě se ženským personálem. Když jsem vešel, zrovna tančila u tyče. Dal jsem si na baru smrťáka a domluvil se s majitelem, za kolik by mi jí nechal! Nakonec to nestálo moc. Prej tam byla už moc dlouho a chtěl taky obměnit ansábl.“

Oběhnul auto a dvorně otevřel dveře u spolujezdce. A pak se ze dveří začala vysouvat jedna noha. A ta noha se pořád vysouvala a vysouvala. Konce neměla. A když už byla docela vysunutá, tak se to opakovalo znovu. Kouzelník Don Boscy de Domu toužebně zašeptal: „Ještě ještě jednu. Bože, ať vystrčí alespoň ještě jednu!“

Další nohu už naštěstí neměla a já si tak oddychnul, ale to co patřilo k těm nohám! Co vám budu povídat. Waldemar Wolodijowski se sepjatýma rukama kleknul na zem, rozplakal se a vykřiknul: „Panna Maria. To je Panna Maria cirkusová! Já věděl, že existuje!“

No prostě snad každej byl naprosto unešenej. I naprosto slepýmu vrhači nožů jeho žena zakryla oči, protože se jí zdálo, že právě prohlídnul. Potom mu ucpala i nos, jelikož začal prohlašovat, že i to co cítí, je úchvatný.

Nová slečna stála u Trabantu a znuděně sledovala naše reakce. Zívla a řekla: „Tak budeme tu prosím jen stát, nebo mi někdo ukáže, kde budu mít ubytování? Jsem po cestě značně znavena.“

To mě na chvilku trošku zklamalo. Zněla moc nóbl, ale když ještě dodala: „Kurva práce, tak hne se někdo do hajzlu a veme mi kufry?“ věděl jsem, že je to příjemná světská žena a vyrazil jsem vpřed, abych jí posloužil.

Nebyl jsem ovšem sám. Trochu to vypadalo, jako útok těžký kavalerie, jak jsme se všichni snažili bejt za džentlmeny. Můj běh se bohužel zadrhnul na nastavený noze, kterou mi do cesty dala Sabrina, takže jsem ke kufrům nedoběhnul včas. První tam byl provazochodec, kterej odstrčil principála a urval víko kufru od Trabanta, aby se dostal k jejím zavazadlům. Čapnul kufry, začal s nima utíkat směrem ke svý maringotce a cestou volal: „Bydlí u mě! Dám jí všechno! Sám se spokojím jen s jedním provazem na spaní!“

Měl ale smůlu. Uběh zhruba pět metrů a složil ho Wolodijowski. Vzal bagáž do podpaží a nabral směr na svůj přebejvák. Taky neběžel dlouho. Vzápětí byl dostiženej, na koni jedoucím, westernovým jezdcem a kovbojem Tomym, kterej na Waldemara skočil a zkroutil mu hlavu s nohou, aby ho hned ukázkově svázal. Celý to běsnění ukončil až principál. „Nechte toho! Kufry jí odnese Narcis Esttet. A bydlet bude taky u něj. Tam bude v bezpečí!“

Saskia za horlivýho přikyvování ostatních holek a žen, ucedila něco v tom smyslu, že před ní ta můra nebude nikdy a nikde v bezpečí, ale to principál nezaslechnul.

Sirael nás pořád sledovala, ale teď už ne znuděně, ale spíš se strachem. „Nemohla bych radši zpátky? Pane Bancrotti, když vrátíte Vukčičovi nějaký peníze zpátky, tak mě třeba zase vezme.“

Bancrotti se na ní usmál. „I kdepak. To se poddá. Však oni si zvyknou. A až budete časem vypadat, jako kterákoliv jiná ženská tady v cirkuse, tak vám daji pokoj. Teprve tady poznáte co je to život. Tam to v motorestu… Prosím vás. To vůbec nic nebylo! Tady teprv zažijete věci!“

No. A od tý doby jsme jí nikdo a nikdy neviděl. Jen ten překrásnej řev, kterej vydávala, když prchala kamsi pryč, nám dodnes zní v uších jako rajská hudba. Možná to i našim ženskejm přišlo líto, protože, když utíkala, tak jí radostně mávaly.

Škoda, že jsme jí neviděli ani zatančit. Principál říkal, že když se v motorestu vlnila u tyče, tak snad porušila všechny fyzikální zákony a jeden mravnostní navrch!

Nakonec je snad něco pravdy na tom, že nový ženský by se k nám neměly přibírat. Ještě bychom z toho opravdu zblbli. Ale na druhou stranu. Pěkná holka, je přeci jen pěkná holka. Hele. Támhle jde Saskia. Kde mám ten rum?

KONEC