|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Klepni mě palicí po hlavě,
atˇuž se necítím bezradně.
V New Yorské nemocnici,
volala jsem polednici,
dostala pohlednici od přátel.
Život jde dál.
Kam že to jde?
Směřuje do neznáma,
určeného – sebou sama.
V učebnicích najdu
a pak klidně zajdu.
Počkej tam na mě, kamaráde.
Pohlaď mě a dívej se mi do očí.
Kráva se vymočí do trávy
a já čekám ve frontě.
Banány už máme,
a dovolám se mámě,
kdy se mi zachce.
Dá se říct že
víceméně to jde hladce.
|
|
|
