Zase mi docházejí šrouby. Nevím, proč je neobjednávají častěji – už mě vážně nebaví chodit každou směnu za mistry a říkat jim stále to samé. Ale jim to asi vyhovuje a navíc: já tu nejsem od toho, abych přemýšlel, to je jejich part.
Jdu za podmistrem Hejmou s velkou kartónovou cedulí, ze čtyř metrů ho oslovuji ,,pane Hejmo,‘‘ zastavuji se a ukazuji mu kartónovou ceduli s nápisem: NEJSOU ŠROUBY, …016. Kýve hlavou, vytáčí telefon a já otáčím ceduli, kde je nápis: DĚKUJI. Jdu zpět na své pracoviště, pronásledován Hejmou.
,,Šrouby prej nejsou. Vysbírej ty kolem linky.‘‘
,,Dobře.‘‘
Po pár minutách mi dochází i posbírané šrouby a tak zastavuji linku, opírám se o ni zády a vyhlížím směrem k mistrovskému stolečku. Přichází hlavní mistr, tedy šéf hlavního mistra, mistr nad mistry – Hašek.
,,Co se děje?‘‘ ptá se.
,,Nemám šrouby.‘‘
,,Hmm,‘‘ zamýšlí se, ,,posbírejte ty kolem linky.‘‘
,,Už se stalo.‘‘
,,To jsou všechny nulašestnáctky z oprav,‘‘ hlásí příchozí Hejma a sype mi hrst šroubů do brašny. Je jich celkem dvanáct.
,,Spusťte linku!‘‘ přikazuje Hašek.
Poslouchám příkaz. Na každou jednotku je zapotřebí čtyř šroubů, takže udělám přesně tři jednotky, pak znovu zastavuji linku a s prázdnou brašnou se otáčím na své mistry. Přidal se k nim mistr Brousek.
Dlouhé, moudré mlčení mích šéfů.
,,Co na těch ostatních linkách?‘‘ táže se Hašek Brouska.
,,Prej z er trojky něco přinesou.‘‘
Hašek se na mě dívá, přemýšlí…, po chvíli dostává geniální nápad. Jde ke mně a pronáší:
,,Neopírejte se o tu linku!‘‘
Hašek se staví zpět vedle své podřízené. Já se usmívám a jdu se napít. Nalévám si vodu z lahve do kalíšku, pomalu ho vyprazdňuji, vracím se zpět, když v tom Hašek náhle prozírá.
,,Rozebereme vysavače.‘‘
Brousek protáčí panenky, Hejma křiví svůj obličej na úroveň znechucení číslo sedm. Všichni tři odcházejí.
Dávám se do řeči s kolegyní.
Někdo mi ťuká na rameno. Otáčím se – je to hlavní mistr z linky R3.
,,Vy jste chtěl ty nulašestnáctky?‘‘
,,Chraň bůh.‘‘
Sype mi do brašny dobrých šedesát kousků. Zase jsem to já, kdo rozjíždí výrobu.
Teď za mnou někdo funí.
,,Zastavte na chvíli linku!‘‘ říká strhaný, špinavý a evidentně nasraný Hejma. Hrst jeho levé ruky, oděné v –kdysi bílé – nyní špinavě černé rukavici, skrývá sedm špinavých šroubků.
,,Vy jste vážně rozebrali ten vysavač,‘‘ ptám se.
,,Tři.‘‘
Chce mi dát to ubohé sedmero do brašny, ale já ho beru napřed do dlaní, řádně ho profoukávám, čistím a až pak jej sypu do brašny.
Ptám se: ,,Takže vy jste tohle všechno vyndali z těch tří vysavačů?‘‘
,,Jo.‘‘
,,A probírali jste se kvůli tomu tou špínou, prachem, vlasama, žvýkačkama…‘‘
Žádná odpověď.
Brousek se mi vrhá pod nohy a začíná rozebírat linku.
,,On vám někdo dal ňáký šrouby?‘‘ ptá se mě.
,,Byl tu velitel z er trojky.‘‘
,,A kolik toho ještě máte?‘‘
,,Tak na deset minut.‘‘
,,Hm. Tak my musíme rozebrat linku, vyndat palety a podívat se, jestli nebudou ještě nějaký šrouby tam.‘‘
,,Aha.‘‘
Hejma se přidává k Brouskovi. Já se jdu napít. Nalévám si vodu z lahve do kalíšku a pomalu upíjím. Dívám se na své mistry, jak se prohrabují špínou a hledají pro mě šrouby. Hašek s velkými deskami přichází zkontrolovat situaci. Pokládám prázdný kalíšek a kráčím k nim.
Hledání pokladů je u konce a mistři našli dvaadvacet šroubů. Hašek na mne významně pohlíží, konstatuje:
,,Takže, tohle všechno by vám mělo vystačit do pauzy, pak asi budeme chvíli stát, ale-‘‘
,,Káťa je tady!‘‘ oznamuje Brousek.
A skutečně: ze skladu přijíždí na koloběžce mistrová a veze krabici záhadného čehosi.
,,Jsou to nulašestnáctky?‘‘ zajímá se Hašek.
,,Jo,‘‘ říká mistrová Káťa zvesela.
Hašek se dívá na své umouněné podřízené, ti se dívají na sebe navzájem a stupeň jejich nasrané znechucenosti odpovídá číslici deset. Já jsem jediný, kdo se usmívá.
Konec.
|
