Poté, co se
emise uklidnila, chlapi otevřeli vrata od bunkru. Vchod bunkru byl z každé strany maskován
vrakem auta a nad vchodem byl také jeden oprýskaný, zrezivělý šrot. Vrata od bunkru byla dvoukřídlá se zeleným
nátěrem, který podléhal korozi.
Saša,
Sergei, Andrejevič a Begovaj si hodili mincí. Saša a Sergei prohráli a tak mají
hlídku. Přes rameno si přehodili oprýskané, zašpiněné samopaly a vykročili do
tmy.
Venku skučel
vítr a ozývalo se vytí psů a hlučné chrochtání divočáků, kteří se svolávali
k mršinám stalkerů.
Mráz si sedl
k jednomu z pár stolů v bunkru a zamíchal karty. Dimitri, Lovec
a Sokolov se k němu přidali. Svítilna se v lehkém vánku, který čistil
ovzduší bunkru, pohupovala a tak občas pozměnila stíny stalkerů sedících u
dřevěného, starého stolu.
Saša se
Sergeiem došli až na konec vraků u vchodu. Tady se Saša zastavil a vzal si
zbraň do ruky. Přikrčil se a pomalu se rozhlížel. Sergei pokračoval dál.
V ruce nesl kanistr s benzínem a směřoval k barelu, který je
okolo patnácti metrů daleko od vraků. Vyšrouboval zátku kanistru a lehce
cvrnknul na větve v barelu. Z kapsy od kalhot si vyndal nedopalek.
Zbyteček cigarety, kterou uhasil při minulé stráži, když zaslechl kroky.
Zapálil si. Popotáhl, rozhlídl se, udělal dva kroky od barelu a nedopalek do
něho hodil. Blaflo to. Okolí vchodu se lehce osvětlilo. Sergei vydechl kouř a
šel někam do tmy. Saša se snažil ho neztratit z dohledu, ale to se mu
nepodařilo. Po chvíli spatřil, jak se v jednom rohu rozsvítil další barel.
Zpozorněl. Spatřil hořící louč. To Sergei šel k dalšímu rohu
s barelem a přitom kontroloval stav pletiva, které chránilo parkoviště od
blech, případných snorků, psů a divokých prasat.
Asi po
patnácti minutách obchůzky, kontroly a zapalování barelů, se Sergei vrátil zpět
ke vchodu. Hořící větev hodil do barelu a podíval se na mladíka.
„Běž dovnitř
do odkládacích prostor. Nikdo tam zase není. Asi si myslí, že nikdo
v téhle tmě nepřijde,“ řekl starý mazák, ale v hlavě se mu také
honilo, jestli někdo přijde nebo ne, a když jo, kdo?
Saša šel
zpět do bunkru. Hned v levé zdi je udělaná menší místnůstka, kam si
příchozí odkládá zbraně a při odchodu se vrací majiteli.
Venku se
něco šustlo. Sergei zpozorněl a přikrčil se. Zaslechl kroky. Těžké, ale klidné
kroky.
„Stůj!“ vykřikl
a díval se přes vrak směrem, odkud zaslechl kroky. Ticho. Jen vítr lámal větve
a hulákal na všechny strany. „Pojď na světlo. Ruce před sebe. K barelu!“ znovu
vykřikl a pokusil se o tvrdý tón, ale nějak se mu to nepovedlo. Postava došla
k barelu. Nebylo mu dobře vidět do tváře. Na sobě měl dlouhý plášť do
deště. Když si ho Sergei pozorně prohlédl, poznal kožešinu na pravém rameni.
„Bornokove,
ty debile, mohl jsem tě zabít,“ sklopil zbraň a šel k muži u barelu.
„Jen jsem tě
zkoušel,“ usmál se Bornokov a poplácal ho po zádech.
„Všichni
jsou uvnitř, tak je běž pozdravit,“ řekl staroch a šel zpět k vraku.
Bornokov
odevzdal samopal a batoh Sašovi a šel za hloučkem, který hrál karty a popíjel.
„Bornokove,“
zasmál se Mráz a podal mu ruku na přivítanou. „Sakra chlape, jak se vede? Posaď
se,“ ukázal mu na volnou židli u stolu.
„Ale, není
to až tak zlé.“
„Pro tebe
není nic tak zlé,“ ušklíbl se Dimitri a napil se z plechovky.
„Tak a plaťte,“
pronesl Lovec a vyložil pikového krále a eso, čímž měl barevnou postupku. Všichni
zahodili karty a dali Lovcovi peníze. Samozřejmě při tom remcali jaké má
štěstí.
„Jak lehce
se dá zbohatnout na partičce pokeru,“ zasmál se Lovec, když už vyhrál čtvrtou
hru.
„A dost,
končím,“ naštval se Sapkov a vstal od stolu.
„Odkud
jdeš?“ zamumlal Mráz při míchání karet a podíval se na Bornokova. Dimitri si
zapálil ručně balenou cigaretu.
„Od Černého
trhu. Bylo to o hubu se sem dostat, ale zvládl jsem to. Jo a něco pro vás mám,“
přejel je pohledem a zvedl se od stolu. Šel k Sašovi, něco mu řekl a
mladík mu podal cosi zabaleného v kůži z prasete. Vrátil se ke stolu
a kůži položil na něj.
„Co to je?“
zeptal se Mráz a chtěl to shodit ze stolu, ale Bornokov ho zarazil. Rozvázal
provázek a rozevřel kůži.
„Co to máte,
pánové?“ ozval se jim nad hlavami známý hlas. Tlustší, plešatý muž se šedivým
kartáčem pod nosem se zazubil.
„Doprdele Sidoroviči,
kde se tady bereš?“ vyštěkl Dimitri a cigareta mu spadla do klína.
„Tohle,“ odvětil
Bornokov a ukázal na rozbalenou zbraň. Byla to automatická puška.
„Rakouský
Steyr AUG, předělaný na samopal. Ráže devět milimetrů typu Luger. Zásobník na
čtyřicet dva nábojů. Úsťovka devět set čtyřicet metrů za sekundu,“ Sidorovič
vzal do ruky samopal a huba se mu nezastavila.
Během chvíle
se okolo stolu seběhli pomalu všichni stalkeři, kteří pobývali tady na
parkovišti.
XXX
Jméno: Alex
Dimitri
Frakce:
Svoboda
Místo: Vrak.
– Parkoviště
Čas/ Datum: 23:25
/ 7. 10. 2015
Před pár
hodinami se přes Zónu přehnala emise. Díky Lovcovu instinktu jsme se včas
vrátili z hlídky do bunkru na parkovišti.
Po emisi nás
navštívil Bornokov a poté i Sidorovič s Vlkem. Bornokov získal jednu zbraň,
kterou bandité vyměnili za artefakt. Stalo se tak u Černého trhu, když
Bornokova pronásledoval jeden z Banditů.
Jedná se o
útočnou pušku Steyr AUG. Doufáme, že je to jediný druh zbraní, který získali.
XXX
Pomalu se
rozednívalo a Sidorovič seděl spolu s Mrázem a Dimitrim v bunkru.
Většina chlapů už byla vyspalá a tak se šli protáhnout ven a nadýchat se aspoň
trochu čerstvého vzduchu, který sem vane chladný severní vítr. Po zemi se táhne
emisní mlha. Tráva, stromy a vraky jsou potaženy lepkavou jinovatkou. Sluneční
paprsky se objevují za středem Zóny.
Ozvalo se
několik výbuchů a poté útržkovitá střelba. Stalkeři se začali schovávat mezi
vraky aut. Nikdo nevěděl co se děje až do chvíle, co se mezi dvěma hroudami
šrotu objevilo několik černě oděných postav a štrádovali si to
k parkovišti.
Do bunkru
vběhl Saša a vykřikl: „Banditi!“ a znovu vyběhl ven. U vchodu se ozval výbuch
granátu a do bunkru vlétlo čísi tělo.
„Sidoroviči,
zůstaň tady,“ vyhrkl Mráz a ukázal na něho, aby se přitiskl co nejdál od
vchodu.
„Ses asi
zbláznil, že bych byl tak blbej, abych teď šel ven!“ opáčil ho uráženým
pohledem.
Dimitri se
skrčil a pomalu postupoval podél vraku u vchodu. Kůlky z MP 5tek se
neustále zarývaly do shnilých plechů. Výbuch granátu otřásl s vrakem a
vítr začal roznášet uvolněné částečky korodujícího plechu. Alex se podíval přes
zadní okno auta a zalícil. Dvojici útočníků pokropil dávkou a ta se hned snesla
k zemi.
Útoky
banditů jsou ubohé. Nejprve nahází nějaké ty granáty a ručně dělané, většinou
špatné, nálože a poté se po hlavě vrhnou do útoku. Stejně tak ubohá je jejich
výzbroj. Maskáče, nebo všelijaké staré kalhoty. Černé bundy, mikiny a pod nimi
staré, polorozpadlé neprůstřelné vesty, které nachází na smetištích. Ale jejich
boj spočívá ve velikosti. Třeba při tomto útoku se tu objevilo třicet mužů, ale
většina má jenom ubohé devítky, nebo upilované brokovnice.
Přestřelka
netrvala ani půl hodiny a k zemi padla pomalu většina banditů. Mizeli
stejně rychle, jako se objevili. Vlk a pár mužů z jeho bandy je
pronásledovalo k pletivu, odkud je dorazila několika dávkami do zad.
Nebere se žádný ohled, prostě je to boj o život bez pravidel.
„Prostříhali
se pletivem,“ pronesl Vlk, když se vrátil k ostatním před vchod.
Chlapi tam
už položili několik mrtvol stalkerů, bandity hodili na hromadu, obrali o
zbraně, náboje, léky a jídlo, a poté je spálili.
„Díky za
pomoc, ale tohle je náš rajon, vraťte se spolu se Sidorovičem do Kordonu,“ usmál
se na něho Mráz a Vlk opětoval úsměv a potřásl mu nabízenou pravicí. Pískl na
bandu a mávl rukou, mezitím se k nim u vchodu přidal tlouštík
v černých polobotkách, modrých riflích, bílé košili a kožené vestě a
vmísil se do hloučku devíti stalkerů.
Dva muži
vynesli tělo z bunkru. Střepiny z granátu měl snad všude. Zprvu ho
nemohli poznat, ale když Sergei rozeznal přívěšek s kusem artefaktu,
poznal svého chovance. Saša.
Vysoký,
holohlavý muž se rozeběhl k pletivu, proběhl dírou a běžel dál k Depu.
„Sergei,
stůj!“ rozeběhl se za ním Alex a
následoval ho Mráz s Bornokovem. Sergei se zastavil a poté se jeho tělo
svezlo k zemi. Ticho prořízl výstřel. Mráz i Dimitri se přitiskli
k lepkavé zemi.
„Kurva,“ pronesl
Alex a podíval se na Mráze, který se plazil k bezvládnému tělu, které se o
několik metrů skutálelo blíž k nim. Dimitri se doplazil k Mrázovi se
svým SVD. (Ostřelovací, poloautomatická puška SVD Dragunov.)
Zalícil a
přejel střechu Depa. Byla z šedivého, vlnitého plechu.
„Kde pak
jsi?“ zašeptal a rukou mrtvého těla zamával.
Ozval se
výstřel a střela se zaryla vedle Dimitrie.
„Mám tě,“ ušklíbl
se a zamířil na místo, odkud vyšel výstřel.
Střelec se
začal pomalu přesouvat. Měl na sobě šedivý oblek, aby byl dobře zamaskovaný.
Pušku měl zabalenou do šedého hadru. Mráz stiskl spoušť a kulka s ohromnou
rychlostí vylétla z hlavně, prořízla vzduch a cíl trefila do hlavy. Muž se
svezl ze střechy.
„Doufám, že
ho nikdo nenajde a mi budeme v klidu moct provést úder,“ zabrblal Mráz a
vzal Sergeiovo tělo za ruce a Mráz za nohy. Sešli zpět na parkoviště.
„Je nás tady
dvanáct, bez těch třiceti jich tam bude taky tak nějak a navíc je tam Joga a
toho chci živého!“ zdůraznil Mráz, když každého přejel pohledem.
„Doplnit
munici a granáty. Máte na to deset minut. Potom se rozdělíme na dvě skupiny a
dozvíte se, co bude dál.“
Marvakov šel
s Kirejevem do jednoho z obrněných vozů, kde měli schované své
zásoby. Kirejev si sedl na tvrdou sedačku a rozepnul si Stalkerský oblek. Na
pravé straně hrudníku měl malou díru, okolo které se za tu chvíli vytvořila
rudá skvrna a při každém nádechu se objevila další čerstvá krev.
„Doprdele,
tak a mám zase zkažený den,“ pronesl, když spatřil ránu.
„Co si
říkal?“ otočil se na něho Marvakov a podíval se na zakrvácenou ruku a poté na
ránu.
„Ty debile,
co si dělal?“ rozčílil se Marvakov a přišel k němu.
„Co myslíš,“
ironicky se zazubil hnědovlasý muž.
„Otoč se,“ pobídl
ho a podíval se na záda.
„Tak co, já
tu část těla necítím.“
„Čistý
průstřel. Podej mi ten velký obvaz,“ natáhl ruku před něho a Kirejev mu podal
červený obal.
Marvakov ho
roztrhl a začal mu obvazovat hrudník. Rána procházela mezi pátým a šestým
obratlem, naštěstí minula plíci. Zraněný zaúpěl, vzal vodku a napil se.
„Marvakove,
nikomu to neříkej,“ položil mu ruku na rameno. Kývl hlavou a utáhl mu uzel na
obvazu.
„Debile,“ zaúpěl.
XXX
Deset minut
uteklo jako voda a všichni se sešli před vchodem.
„Dobře,
takže první oddíl povedu já s Mrázem a druhý Kierev s Marvakovem. My
půjdeme zepředu, odlákáme jejich pozornost a vy tam vtrhnete přes zadní vrata.“
„Ty jsou ale
zamčený, blbe,“ zamumlal někdo z nejmladších.
„Myslíš, že
jsem to neslyšel? Od čeho jsou granáty a lepicí páska? Ten řetěz lehce zdoláte
a poté se k nám přidáte,“ přejel je pohledem a natáhl AK 47.
„Jo a né že
ten sráč uteče,“ křikl přes rameno na ostatní a vydal se s Mrázem
k díře v plotě.
Šli vysokou trávou,
která byla už seschlá. Alex přidal do kroku a lehce se rozeběhl. Když proběhli
mezi dvěma hromadami šrotu, který vykazoval lehkou radioaktivitu a všem zapípal
senzor, tedy spíše zachrčel, Dimitri ukázal rukou, aby se od nich odpojili.
Kierev odbočil doprava a běžel dál mezi hromadou a zdí depa.
Depo bylo
obehnáno dvoumetrovou, cihlovou zdí s ostnatým drátem, který si tam
přidali bandité. Ze strany od tunelu, kudy vedly koleje, byly vrata z vlnitého
plechu. Samotné depo je obrovská, jedna dlouhá budova stavěná tak, aby se dovnitř
vešly alespoň tři vagóny. Vedou do ní dvě kolejnice. Zdi jsou ze stejného
plechu jako střecha, jen je matně černá. Nad vraty depa je menší balkón.
Dimitri se
s bandou přitiskl ke zdi. Otočil se na ostatní a prstem u pusy naznačil,
aby byli potichu a ještě zkontroloval druhou bandu. Zaběhli za roh, kde se
nacházela stará mřížovaná vrata, která byla zamčena na řetěz a visací zámek.
Alex vykoukl
zpoza rohu skrz keř. Nikdo nebyl u hlavní brány a tak mávl na ostatní. Jeden po
druhém se mačkali na zdi a postupovali k vratů. Najednou se uprostřed vrat
objevil stín muže se samopalem v ruce. Stál a vyhlížel z vrat do
tunelu. Všichni zareagovali na Alexovu zdviženou pěst. Netrvalo to ani pár
minut a hlídka odešla směrem do depa. Mráz předběhl Dimitriho, který mu poslal
vzkaz ve formě hýžďového kopance a slovy: „Kam se sereš.“
Všichni se
zastavili u zavřeného křídla vrat a Mráz pomalu postupoval k průchodu.
Skrčil se a spolu se samopalem zapřeným o rameno nahlédl na přední dvůr depa.
Byl tam akorát jeden zrezivělý vagón a několik kovových a dřevěných beden, mezi
kterými procházeli dva banditi. Bavili se spolu a tam Mráz proklouzl do
prostranství a schoval se hned za vagonem. Dimitri ho po chvilce následoval, ale to ho
bandité zahlídli a všechny zburcovali. V depu se ozval křik a spustila se
palba z několika samopalů. Přes zeď přeletěli tři granáty a náhle
explodovaly těsně před dopadem u vchodu. Střepiny se rozlétly po okolí a
zasáhli dva černě oděné muže do hrudníku a krku. Bandité se začali stahovat do
vnitřku depa. Z balkonu se do vagónu zarývala sprška kulek. Červáč se
vyklonil z vrat a dávkou ze svého AKáčka zasypal balkon. Střelec schytal
plnou dávku a přepadl přes zábradlí.
„Snad už to
odbouchli,“ pokusil se přeřvat střelbu Mráz.
„Vidím
Kiereva, takže jo,“ usmál se Alex a přesunul se o pozici blíž ke vchodu depa.
Celá první
banda už byla během pár minut uvnitř a dorážela poslední bandity, kteří se
schovávali za prázdnými barely. Depem otřásly poslední výstřely a nastalo
ticho, které probodávalo klapání bot a šeptání některých stalkerů, jak se ještě
raději jistí namířenou zbraní na horní patro.
Mráz
vyskočil na nástupní plošinu, která byla ve výšce podlahy vagónů. Došel
k mrtvole bandity a sklonil se. Dobře udělal, protože na stěnu přilétly
dvě kůlky a odrazili se na zem. Vladimir si lehl na zem a devíti milimetrovou
namířil na místo, odkud se ozvaly výstřely. Stál tam Joga, který zápolil se
zaseknutou zbraní. Zahodil ji a zmizel ve zdi. Vladimir se zvedl z podlahy
a běžel za ním. Vedle kovového nosníku byla díra zakrytá plechem. Pomalu
prolezl a Rozhlédl se. Nacházel se mezi krabicemi a jeho radiační senzor se
mohl zbláznit. Ne že by byla oblast zamořena, ale senzor nevěděl, který
artefakt dříve zaměřit.
„Jogo, stůj!“
vykřikl, když spatřil koženou bundu probíhající mezi bednami a dvakrát stiskl
spoušť, ale střely se zaryly do prken jedné z beden. Rozeběhl se za ním.
V uličce musel přeskočit tělo ostřelovače, kterého zasáhli před útokem.
Válel se v nelidské poloze a pod ním byla kaluž krve. Vůdce byl už skoro u zadního vchodu, ale
najednou se mu před obličejem objevila pažba. Ocitl se ve vzduchu a dopadl na
záda.
„Kam si
myslíš, že jdeš,“ zasmál se Ljova s cigaretou v puse a namířil na
něho zbraň.
Vladimir byl
hned u něho celý zadýchaný.
„Díky Ljovo.
To,“ nadechl se. „máš u mne,“ usmál se na něho a chytl Jogarovoviče za ruku a
pomohl mu vstát.
„No to si
myslím,“ odpil ho Ljova s úsměvem na rtech a vydechl kouř.
XXX
Jméno: Vladimir Mráz
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – Depo
Datum/čas: 8. 10. 2015/18: 45
Před hodinou jsme odrazili útok banditů a poté jsme je překvapili
rychlým útokem. Depo jsme dobili a získali spoustu artefaktů, nových zbraní a
munice. Jogarovoviče chytil Ljova. Ten bastard sedí svázaný a zavřený
v jednom z vagónů. Prozatím to vypadá, že bandité jsou už jenom
v Bažinách. Tady je od nich klid, snad už nadobro.
Prohledali jsme bedny s artefakty. Jsou tu snad všechny, co
známe. To muselo zemřít hodně lidí, aby získali okolo dvoutisící artefaktů. Každý
již máme nové zbraně. Našli jsme P90, nové MP5, německé MP44, lehké kulomety a
také Steyry. S tímhle se můžeme
pustit i do armádní základny v Kordonu.
|