A my uvěřili spolu v krajinu

ty slyšelas, že srdce mé je vítr

všechnu noc, ti zimo má prominu

na rtech dne, tě bolí sněhu flitr.

To do jeřabin zapadají světy

slyším v tichu být, moje dávné jméno

a stopy čeho jsem kdy řekl, věty

i hvězdy, k nimž bylo z oken sněno.

A na tání pak vzpomenu za sníh

překročím práh a doma je můj čas

utrhni jablko, zamrzlo mi v očích

hledal jsem v koruně, Pegase vlas.

Překrojíš jádřinec jablka ve dví

tam kříž nebo prosinec, ani psi neví.