… zůstaneš tu se mnou?…

V odlesku vzdáleného okna

lapá záludně mizející řádek

… musím ti něco říct: jdou po mně…

(Už zase)

Mladí bohové tančí ve slovech starých bohů

Hlaďounké paty a oble soustružené kosti

Obraz se čeří dechem

Do nahé krajiny s nimi v dokonalém objetí

ulehlo ticho kopřiv

Mění ji na dílky – krájí ji jako neviditelný dort

(Řekni mi, voní arsenik? Je to ta vůně hořkých mandlí?)

Nebe je plné starých novin

V nichž se prstem sestřelení ptáci

Stále ještě pokoušejí zpívat

 Proluka plná světla

Rozevírá náruč

Neví, zda vrátit barvu do palety

Neví, zda tyto ryby mají ještě oči

Taky ti musím něco říct

Mám tvoje hodinky s nepřesně zastaveným časem

Kde byly, když jsi prosil o vodu?

A kde jsem byla já, když´s plný síly

Rval duši bezu zpod opukové zdi

A falešně si zpíval?

(Je dneska červenec? Mají mě v evidenci?)

Pec nám spadla – toto je jazyk modřin

Nestačí chodit pozdě

Nestačí snít, že žiju.

Nebe. Až po okraj –  ačkoliv bez přestání prší

prší

prší

Proto jsme ještě tady – víš?

A svá nicotná křídla si vyhrnujem jak staré ponožky

Se zpuchřelými gumičkami

Nejpozději po třetím kroku padají zpět ke kotníkům -

Už zase -