Nalomená pýcha,

rychle padá

jak v každém z nás

okusuje čas

rakovina víry

 

Bezkonec bobtná,

prostor tlačí tmou,

z našeho vědomí

odtéká láva

otevřenou ranou,

svědomím 

 

Báječně pevný,

hroutí se

odleskem viny,

neúprosně zmizí

ze zorného pole „nyní“