SÍDLIŠTĚ

krajina geometrie

abstraktní umění betonové pouště

                          v hromadné opuštěnosti

jsme si nějak vzdálenější

když stojíme u výtahu

a ticho roztříští

                     jen skřípot šachet

v pohledech prázdnějších

než týden před výplatou

odříkáváme modlitbu … posledních pater

občas sedím na lavičce před věžákem

je noc

      a pomalu zhasínají okna

jen modré probliky televizí odhalují siluety

                                                    vznešené

radosti

smutek

hádky

posíláme sousedům tichou poštou ze stoupaček

a jsme rádi

               že aspoň topení zahřeje naše dlaně

v prosincových letních vzpomínkách

vím,

že v tomto bludišti květiny nekvetou

ta pampeliška v chodníku je smutné BIO

když v áleji očůraných lamp

visí letáky s brigádou

přilepím Orbitku na podrážku sousedům

    pod dohledem obecenstva

skrytým za mhlou ze záclon

  nad manéží

jsem Tě trápil

    jsem tě poprvé políbil

        jsem se poprvé kvůli Tobě opil

na tom pískovišti přesypaným časem

ohňostroj nad satelitem osvítil nový rok

a tak zase pochoduju schodištěm

nasávat vůně obědů

a čekám … až vypnou PROUD – ( který mne unáší )