TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Žít onkologickou kliniku
Autor: Raimund (Občasný) - publikováno 6.9.2011 (12:38:13)

	cit-i-zen (Stálý) - 14.9.2011 > whispermoonlite> Moje poznámka nemířila ani tak k tomu co kdo smí a nesmí - to se shodneme - každý dělá co umí. A také souhlasím, že většina básníků má nějaké povědomí o tom, čeho bylo dosaženo před ním. Co ale považuju za docela problematické - je už ona vědomá práce s případnou novostí, s požadavkem na její imanenci v rámci tvoření básně. Pokud tomu ovšem rozumím správně. Myslím si, že nelze moc předem s nějakou novostí kalkulovat, lze se o novost hypoteticky pokoušet, ale v rámci hry to bude spíše představa toho kterého tvůrce o této novosti. A hlavně myslím si, že něco takového po básni není uplně nutné požadovat - pokud nějakým komplexním způsobem zjevuje výsek světa, lze použít i modely, které jsou staršího data. Ostatně, napětí mezi tradičním a případným novým je také jedním z motorů poezie. (...) Teď si nicméně uvědomuji, že tvá poznámka mířila zřejmě ke kutečnosti, že ani andílci, měli-li zachovávat jakýsi kritický či transgresivní náboj, selhávají právě v tom, že dnes už spojení andělů a fekálii není pobuřující. Je to tak? Já sám to zkrátka vnímal jako obraz sám o sobě, bez vztahu k možné proklamaci.	Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli cit-i-zen

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + pět ?

Napsat autorovi (Občasný)