|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Místo bílých myšek…
Opilá fantazií
potkávám je někdy.
Jsou malincí a přívětiví.
Stačí zahnout
za prvním patníkem u našeho plotu,
zakopnout o bludný trs trávy
a už vás vítají.
Nebojí se lidí.
Jenom je nijak zvlášť
rádi nemají.
Já jim rozumím
a oni m ě tolerují.
Už jsme si na sebe nějak zvykli.
(Už pátým rokem, jsme
konec konců sousedé.)
Zvykla jsem si
zlehka našlapovat
a na jejich pozvání
opatrně usedat doprostřed návsi.
Občas zavadím lemem sukně
o některý z maličkých domků
a babka Hartusilka
u ž mi z okna hrozí
pěstičkou, jako zrnko vína.
A pak si chvíli povídáme o životě.
-Tak, co? Není vám tu zima v tom mokru?
-Ale ne, bažina je náš domov.
To jen ta vaše silnice nás zlobí. Občas se zbortí sklep
a zásoby jsou fuč.
-A jak se letos urodilo?
-Ál e, nic moc. Našich hněďánek
bylo asi jako vašich jablek.
Divný léto.
-Ba,ba.
A dědouškové
pokuřují mletý rákos
a hartusí, že za jejich časů
-Jó, to bylo lepší pokouření!
A potom, jako obvykle
mladá Blátilová přinese
dlabánek hněďánkový šťávy
a já za s po tmě klopýtám
od patníku podél plotu,
vystřizlivělá,
k domovské brance
a v noci se mi zdá,
že slyším známé ťapkání
malých nožiček v blátě…
|
|
|