Bum!
Ne míč do okna nebo kámen, ale přechod z fantazii
probouzejícího názvu do reality o plastových oknech. Jako když vás z krásného
snu probudí facka.
Pamatujete si ty nádherné obrazce, které mráz
dokázal nakreslit? Ty motivy, které nám každou zimu mráz na okna
vykrystalizoval? Jako bychom se dívali krasohledem - na zmrzlé krystalky vody v
šesterečné soustavě.
Mráz už na okna nemaluje. Máme skoro všude moderní
plastovky. Máme sice i teploučko a ušetřené něco na energii, ale nemáme
romantiku kreseb mistra Mrazu.
Zavíráš oči a vzpomínáš na kresby, na kapradiny,
vytvořené Paní Zimou?
Pamatuješ na ty výšivky vyšité naprosto dokonalým
zimním stehem?
Zkoušíš to nakreslit a zjišťuješ, že takovým
malířem nejsi?
Zkoumáš ty malby a žasneš nad dokonalostí?
Obdivuješ dokonalost srostlých drouboučkých
hvězdiček?
Dýcháš na sklo a pozoruješ změny?
Každé ráno, ještě v pyžamu, směřují tvé první
kroky k oknu?
Snažíš se vybavit včerejší malby a srovnáváš je s
těmi dnešními? Zda jsou stejné nebo podobné, těm ze včera?
Žasneš nad neopakující se originalitou?
Maluješ večer mokrou špejlí dlouhé čáry a věříš,
že si je mráz k tvým malbám do rána vybere?
Obíháš všechna okna v domě a hledáš kopii?
Přeješ si, aby krystalky na oknech zůstaly a nikdy
nezmizely?
Svítí se a blyští v paprsku slunce, dopadajícího
na okenní sklo, jako drahokamy?
Přemýšlíš o tom, že asi takové krystalky ledu má
ve své koruně Ledová královna?
Dostává tě malování na skle do říše pohádek?
Nechceš, aby ty třpytky na skle někdy zmizely?
Chtěl bys je mít v dlani a přehazovat je jako
drahokamy?
Připomínají ti krystalky zimy tvé dětství?
…..
…..
…..
Ze zasnění mě náhle vyruší věta: Nám to mráz
maluje už jen ve chlívě, tam máme ještě ta obyčejná!
A je po romantice!
Nekopli byste do toho?