Jak tak celý dny trávím mezi pobudama od Butlera, jednou za čas mě potěší, když se potkám s nějakou kapacitou ze světa vědy, kultury a jiných oborů. Proto jsem neváhal, když si Hannah šla pohovořit a project se automobilem s Thomasem, profesorem urbanistiky a čeho všeho ještě. Využil jsem tuto možnost a doprovodil ji.

Zazvonili jsme u domu a čekali, co bude. Po necelý čtvrt hodině sestoupil profesor Thomas z osmého patra mezi nás. To bylo radosti. Hannah mu hned gratulovala k další jeho funkci v komoře urbanistů a já též. Protože vím, co se sluší a patří.

Pak to začalo být docela zajímavé. Profesor Thomas totiž začal hledat svůj vůz, kvůli té chystané projížďce. Nejdřív jsme šli pár minut směrem na sever, že tam parkuje. Auto jsme ale nenašli. Poté jsme prozkoumali jiné parkoviště směrem na jih, tam taky nic. Profesor Thomas začal uvažovat o tom, že zavolá na policii, jestli mu folkcvágna neodtáhnuli nebo tak něco.

Ale nakonec to dobře dopadlo. Profesor Thomas si totiž z čista jasna vzpomněl, že si vozidlo nechal za kostelem, západně od svého domu. A doopravdy na třetí pokus se nám povedlo vůz najít. Profesor Thomas i Hannah z toho měli velkou radost. Jsem se jim nedivil. Chápu, že urbanistika zabere profesoru Thomasovi tolik mentální kapacity, že myslet na to, kde má zrovna auto, nejde. Zamával jsem jim, když odjížděli, a cestou k Butlerovi jsem potkal bývalého premiéra s kočárkem nedaleko baru Buddha. Dneska to fakt bylo hodně nabitý.