|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Byla jedna z nás po marném prodlení nedobrovolného přátelství na život a na smrt slyší vzduchem letět čas bezpečnostní pás uvolněný vlaje podél jejího těla náhled do minulosti a nitro trne cítí svobodu, cítí bolest.
Na jazyku vnímá trpkou chuť opojnou jak Pálavská vína. Mění její osud.
Pořád bude jedna z nás. Osudem údělem posláním. Z cesty mezi poli kde pěšiny prachem
nehybně se nadýmají.
Boží muka a černý Kristus. Solar plexus středem vede bílá lilie.
Kdo je vinnen neunikne trestu s cejchem ne čele zničil v sobě čest duše, kterou napřed poslal do Ráje.
!
. Ježíš, kterému trčí z čela rohy
-
železné obruče
z trnové náruče
která všechny hladí.
V poryvech větru
co hýbe stromy
kvílí, vyje
zpívá,
chvíli
šeptem
pak z plných plic.
Zve mne,
láká.
Nabídka, co zavírá mi zadní vrátka.
Až padne mlha,
soumrak k nohám, polní cestou se vydám.... na místo kde tma město spolyká.
Světla v dálce další z mnoha zhasla jakoby nikdy nebyla. Nevím a Prosím Boha ať se neohlédnu..
...Ani nedohlédnu
...Krista volám
|
|
|