Dva světy
Ty ublížit jsi mi nechtěla. Já ublížila si sama. Do svého života jsem Tě vpustila, aniž bych si uvědomila následky. Láska je prý slepá, souhlasím. Viděla jsem a slyšela jen to, co jsem chtěla. Před tím co leželo přede mnou jsem pevně zavírala oči. Proč milovat lehce, když lze milovat s bolestí. Snad mi to připadalo vzrušující. Bojovat, váhat, domýšlet. Stát na okraji propasti bylo přece tak vzrušující. Sedět v údolí, kde je až moc bezpečně jsem nechtěla. Bojovala jsem sama se sebou. Byla jsem mezi dvěma světy, ale který z nich byl ten špatný a který dobrý? Rozlišovat jsem neuměla. Dvě, ženy. Jedna toužící po lásce a bezpečí, druhá jen po pobavení. U jedné být milovaná u druhé trpící. Vzrušeně trpící. Dilema? Paradox?
|