Úterní noc..
Velký dům
a v něm vše o čem jsi snila
prázdný
v přítmí večerním
Vůni
jenž na polštáři po něm zbyla
tiskneš si k tváři
v tom tichu klášterním
Ruce ještě milováním
rozechvělé
závoj vlasů
splývající po tvém nahém těle
slzy se lesknou
v záři měsíce
jak fotka tvá svatební
na dveřích lednice
Myšlenky, přání, pochyby..
Čas jenž nejde vrátit zpátky
přesto si říkáš: “Co kdyby...
...život je přeci tak krátký..“
Díváš se do tmy
než přijde světlo denní…
Pak dáš si sprchu
a převlékneš povlečení..
|