čekám v nevybouřeném čase
v jeho půlnočním tikotu
v jeho bezprostorové spirále
mezi těmito zdmi – událostmi
a mlčením
dálnice mizící v nekonečnu představ odkrývá fantastično
…přejít tak všechny ty hory
projít se v oblacích na hrobech skutečnosti…
nebe je poseto hvězdami a nad Nevadskou pouští se vznáší má navatronální mysl
…je vlastně tímto pocitem i materií zároveň
neboť v příšeří veškerého mentálna rodí se naše světy
zrcadla těchto nadýchaných luceren stvoříš jen jednou
při průlomu sfér kdy odvedou tě andělé
přejít tak všechny ty hory
stát se vibrací atomů – ničím
Tam někde uvnitř dal jsem vzniknout polární záři, mrazivé kráse průzračných dálav, jež hladí mě i teď, když bosý kráčím sám spící silnicí…
tvůj šepot se už nikdy nevrátí
odtajnění slov je mizivé
a přesto tato nepravděpodobnost rodí touhu
vždyť nebe poseté hvězdami je tak krásné
ten úžas zastavuje svět
já vím že se tam můžem dostat
spolu ty zámky můžem otevřít
modrá polární záře objímá touhu – nejtajnější základnu našich snů
mít tebe
slova jež nic neříkají
více milují
pro svá tajemství
|