/24/7/2010/
Zkoušeli jsme kam až dojdem Než nám nohy začnou krvácet Nebyli jsme ani v půlce Už se začli zase navracet Zastavit se před odbočkou Vybrat si ten správný směr Nedívat se vpravo vlevo Zapomenout co jsem chtěl
Když paměť je závaží co tíží A mám stát s hlavou vzpřímenou Na žádné dveře nejde klepat Předem slyšet "Zavřeno!" Vzdálení přátelé jsou tak blízko A blízcí zas tak daleko Občas pár slov prohodíme Spíš aby se neřeklo
Kdysi učili jsme se pití Dnes je to na transplantaci jater Na divadle odpoledne v pátek Rozeznávat vůni hladkých ňader Nikdy jsme se nepotkali Aspoň zdá se mi to častokrát Z pěšáků jsou králové A co chceš s tím jako dělat
A ty ptáš se o čem že je tohle A co že je to vlastně za hru Nedívej se takhle na mě Už dávno se neorientuju Pro tenhle svět jsem příliš mladý Moc stár abych nemusel jej žít A kdyby nás napadlo utéct Dobře vím že není kam jít
Jak se tak noc chýlí k ránu Pozdě - a je první probdělá Možná tenkrát zničil jsem si pověst Nezbývá než si novou udělat A až za stovky let... Možná někdy Zmoudříme a zas se sejdem Dříve než se povraždíme Snad se tomu zasmějem
Snad se tomu zasmějem Snad se tomu zasmějem Snad se tomu zasmějem...
|