|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vztah je jako dům. Také se musí pečlivě vybudovat, aby přestál bouře a konflikty. Podobenství s domem je, i co se časové posloupnosti a náročnosti týče, hodně zajímavé.
Při stavbě domu se dá rozlišit několik fází (a ty se můžou ještě pak členit do dalších nebo větvit):
1. Obhlíží terén, dělají se sondy, průzkumy, projekty, po vyřčení "jdu do toho" se důkladněji seznámit s terénem, nechat udělat projekt, vymalovat si představu jaké to bude úžasné až se v něm bude bydlet.
Ve vztahu odpovídá období seznámení se a prvotní "šílené" zamilovanosti (fáze trvá pár týdnů - až po několik měsíců).
Když se někdo zamiluje a jeho láska není opětováná, je to jako když chodíme jako mlsní psi kolem nějakého krásného místa a říkáme si, jé, tady bych chtěl mít dům a vypadal by tak úžasně. Často z toho ale nic není protože místo už má někdo jiný a nechce ho pustit (tady závisí na síle - nejednou žel i finanční a vytrvalosti obou, kdo to místo nakonec bude mít). Ve vztahu jsou to zadaní jedinci a souboje milenců/milenek a manželů/manželek. Nebo jsou tam jiné nevhodné podmínky (např. špatná přístupová cesta), které nás zabrzdí ale někdo jiný se může pokusit i přes nepřízeň jít do toho a zkusit to. Ve vztahu to může být např. ortodoxní židovské rodinné zázemí vyhlédnutého partnera. A když se mu to povede, zabydlet se v takém kraji, spousta lidí řekne, to je úžasné, ale my bychom to nezvládli a ani bydlet by jsme tu nezvládli a ten co tam bydlí, je spokojený, protože se mu tam líbí, je na to hrdý a má to tam rád a jinam už ani jít nechce. Ve vztahu je to např. spokojená manželka, že má manžela dle svých představ, všechny kamošky jí ho závidí, jen ty tchány jí nikdo nezávidí a všichni obdivují, že to zvládá (pak je na ní, vystavět si kolem své rodiny dobrou hranici a vymezit se vůči tchánům. Tehda může vztah dobře fungovat i přes ne moc příznívé výchozí podmínky).
2. Začínají se budovat základy, pokuď má být dům solidní (nebo na těžkém terénu, v těžkých podmínkách), tak je potřeba je udělat o to poctivěji (kvalitní materiál, kvalitní práce).
3. Hrubá stavba se všemi rozvody, inženýrskými stavbami (musí se udělat pořádně, když se něco odflákne, ono se to časem projeví a při opravě je nutný hluboký zásah, bourání "fajnové" omítky, spousta prachu a špíny).
Ve vztahu odpovídá fáze 2 a 3 zevrubnému poznání díky společně trávenému času a zážitkům, sbírání zkušeností s tím, jak reaguje ten druhý, poznávání. Zážitky jsou v této fázi důležité (aby bylo ve stáří na co vzpomínat :D), nejlépe pozitivní a hluboké co se pamatují hodně dlouho. Zasét spoustu pozitivní energie, optimizmu, odhodlání, naděje, nadšení, entuiazmu - to se pak nese celým vztahem, pokud se zaseje vážnost, pochyby, nedůvěra také se to nese ve vztahu dál (ale nemusí to být stavem trvalým).
(fáze 2 a 3 trvá cca rok u někoho více - závisí jak kdo spěchá, kolik má času, síly, peněz a na kolik ví, co chce).
Když někdo založí vztah na společných pařbách, těžko se to pak předělává na seriózní vztah, protože to má nevhodné základy. To je jako bychom chtěli mít třípatrovou vilu, ale základy a hrubou stavbu uděláme pro skromný přízemný domeček. Pokud stavíme základy jako pro hrad a nakonec je z toho "pouze" poschodový větší dům, tak to byla zbytečně vynaložená energie, peníze, čas, která se mohla investovat jinam. Ve vztahu je to jako když někdo hned od začátku se od druhého nechce odlepit, stále s ním sdílí, vnímá ho, hned od začátku vážně plánují kdy se vezmou, kolik dětí, jak se budou jmenovat, koho všeho pozvou na svatbu, kdo bude pracovat a kdo na mateřské s dětma, kam budou děti chodit do školy a jakou výchovu zvolit. Takovéto vážné debaty a přílišné přemýšlení předem berou hodně energie která pak může chybět a není již pak síly pokračovat ve vztahu dál. Chce to rozhodně nepřeskočit první fázi plánovací, reálně odhadnout situaci - množství sil, peněz, času a pak se plánů víceméně držet (nebo jen s menšími korekcemi) - vědět co chci a když to nevím, tak sroluji plány a papíry hned na začátku a nejdu do toho. Někdo se proto motá stále mezi první až třetí fází (i ve vztahu) protože neví pořád co chce, stále přeplánovává, mění nebo dojdou síly (a někdy holt dojde síla a není z toho nic).
4. Vnitřní zařízení, vybavení, zobytnění. Zatím stále jen hrubě ale už do plné funkčnosti, bez vypilovávání detailů, objevují se první fatální chyby stavařů (fáze je nejdelší - někdy rok, někdy i více let podle náročnosti a požadavků - u některých je to žel už fáze finální)
Ve vztahu se objevují první nevyrčené věci, automatizmy, skvělý čas na tréning umění komunikace, pořád hodně společných zážitků a společně tráveného volného času, často se objevuje již rutina, kde se některé chyby začínají objevovat a jeden nebo oba si na malé chyby zvyknou (často je zvyk jen dočasný a časem ty malé chybky můžou přerůst do zásadních nedostatků, proto lépe říci si o nich zavčas). V této fázi páry spolu již často bydlí, nebo začínají bydlet, proto se hledají kompromisy, je potřeba diskutovat, aby běžné věci dostali řád a bylo příjemné pro obě strany.
5. Dotažení stavby z venku i zevnitř, vychytání stavebních nedodělávek, dotažení stavebních detailů (někdy se to také táhně a spousta staveb tohoto nedosáhne nikdy - je to vyšší dívčí).
Ve vztahu je to odstraňování "malých nepříjemností" které na první pohled nemusí vadit, ale pokuď nejdou odstranit nebo není potřeba, je dobré je mít na paměti a naučit se s nimi fungovat a upravit je tak, aby byly zakomponovány do ostatního a moc nerušili (dá se pouze u malých věcí nezásadní povahy, u větších se např. při živelné pohromě můžou nadělat velké škody, které je pak potřeba pracně odstranit).
Malé nezásadní nedodělky můžou dokonce dům ozvláštňovat, dávat mu punc originality a činit ho zajímavým a výjimečným (např. jako neomítnuté domy na Jižní Moravě), ale právě proto život v něm může být o něco málo tvrdší (tj z takového domu uniká více tepla, protože není zateplený ani nemá omítku) a je potřeba na život v něm vynaložit více energie. Za originalitu a výjimečnost se platí vyšší cena. Je to tak.
6. Zahradní úpravy - úprava terénu, zkrášlování okolí, současně vypilovávání detailů interiéru a nábytkových prvků aby vše ladilo (někdo se k tomuto nikdy nepropracuje, ale není to nutnost, dá se bez toho žít - je to nejvyšší dívčí no i to je málo, spíš něco jako postupné přidávání titulů za a před jméno až jsou někdy tituly podstatně delší než samotné jméno).
Ve vztahu je to téměř dokonalá harmonie a soulad dvou lidí (přichází i s věkem, stejně tak jako udržovaná zahrada je čím starší, tím půvabnější, krásnější s mnoha malebnými zákoutími, pokud se ale nezanedbá! trvalá péče je potřeba). Je to o respektu, toleranci, naslouchání, pozorování, sdílení.
- V domě se dá po dlouhá léta bez větších problémů fungovat po 4 fázi včetně. Ale nedodělky jdou poznat a znepříjemňují život, kvůli nedodělkům některé věci přestanout fungovat (nebo se začnou u nich projevovat známky opotřebení a nutnosti opravy) mnohem dřív. Pokud se tomu věnuje ale trochu času, energie, peněz, spraví se to (v ideální případě pořádně, aby se to za chvilku nemuselo znovu) a vše běží dál.
- Úplně stejně mám pocit je to se vztahem, ve 4 fázi je plně funkční, ale věci, které jsou neřešené začnou časem narušovat vztah a skřípění začne mnohem dřív.
- Pokud přijde nějaká přírodní katastrofa nebo stačí aby byli stížené venkovní podmínky (větší zima, silný déšť) do fáze 4 je to na nic, dům vůbec neplní svůj účel. Ve fázi 4 se katastrofa sice dá přežít, ale pokuď jsou nedodělky zásadní a chyby počas stavby fatální (např. v povodňové oblasti postavit dům na úroveň hladiny, nebo špatně zaizolovat okna a dveře, špatně poskládat střechu) tak se bytí v domě značně komplikuje a buď se po první "katastrofě" (většinou se na nedodělky přijde až při prvních "katastrofách") odhalené nedodělky dodělají (tj fáze 5) nebo bude bytí v domě náročné po každém zatížení to bere energii a člověk řeší něco, co by ani nemusel (tj odstraňování následků), pokuď by situaci jednou navždy vyřešil. Při fatálních chybách je poškození domu většinou velké. Někdy tak velké, že nezbývá, než dům zbořit (nebo opustit), nebo pokud jsou spravitelná poškození, tak to chce hodně síly, pěnez, času aby se vše obnovilo a také rozum aby se chyba neopakovala, ale pošramocení a následky bývají vždy.
- Mám pocit, že pokud je dům v 1 fázi, tak spousta z nich nedojde ani realizaci základů, u 2-3 fáze je většinou nadšení a málo domů končí v těchto fázích, ale stává se - i když spíš výjimečně. No a ve 4 fázi, se lidé vystěhovávají celkem často, protože v domě se spoustou nedodělků, které otravují život a lidé s tím nedovedou žít, nebo přecenili / podcenili velikost a musí ho vyměnit za jiný.
- Pokuď už je někdo ve fázi 5 nebo 6, tam člověk dům opouští jenom z hodně závažných důvodů a to buď se už nedovede o sebe ani o dům postarat nebo umírá. Najdou se samozrejmě i případy, že i v těchto fázích dům omrzí a lidi chtějí změnu, ale to není tak časté, často pak s láskou a nostalgicky vzpomínají na svůj dům i když v tom jiném jsou také spokojeni (a někdy se chtějí vrátit).
- Stejně jako dům potřebuje každoroční revize (obzvláště inženýrských sítí), velký úklid, vyřazení harampádí a pravidelnou údržbu a průběžné opravy, stejně je na tom vztah.
- Někdy stane, že lidé zapomínají na revize, pravidelnou péči a nevyhnutelné opravy a to pak dům (i vztah) postupně padá po úrovních níže a níže až se může stát, že z domu zůstane ruina (hrubá stavba), pak jenom základy a nic. Čím náročnější venkovní podmínky, tím rychlejší úpadek v případě nepéče! Zanedbání péče a následný úpadek na nižší fázi je možné v podstatě z kterékoliv fáze. U 5 a obzvláště u 6 fáze je to méně časté, protože lidi, kteří přišli až sem, ví, že o dům je potřeba pečovat a věnují mu opravdu zvláštní péči, pečují o dům rádi. Stejně i se vztahem - pokud o něj nepečujeme hrozí nám úpadek, místo respektu obvinění, místo komunikace nevyřčení, místo zeptání se domýšlení.
|
|
|
