|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
v rytmu kroků film se odvíjí
za zvuků ulice hluku motorů za přispění tichého chodců anonymních kteří vstříc jdou iluzi naší a plynou
jako kapky vody na skle jejichž dráhu někdo předurčil tím že tam šel dřív a stopy po sobě zanechal šlápoty muší čmouhy po houbičce bublinky zaschlé vůni potu
krok každý kámen zabíjí voda sténá sklo se unavilo ráno provalilo dopředu se tlačí a nerozhlíží na žádnou stranu je mu jedno jestli ho něco přejede počítá s tím že má absolutní přednost nejen na přechodu policajt ve žluté vestě si plácačkou málem vypíchl oko než uskočil
dlažební kostky vystřídal asfalt přidal se vítr aby to nebyla taková nuda rozpínání má v uších symfonii úderů ojetých tlumičů co nestíhaj retardéry každé auto při tom zamrká
čas je investicí nejdražší momentální feeling pastí maska reality semafor degenerace obyvatel věku produktivního ovcí velbloudů na kterých se pasou zástupci vyšších tříd a reklamky podbízející se vyhynulým těm co jim ještě nedošlo že jsou na soupisce vymírajících druhů
přes obrubníky přelézáme přechody podlézáme podchody vystoupáme na schodech umíráme jako každé ráno které jednou skončí rozplyne se
voda se pomine
tlakem vypaří pod emblémy smutků kterým tleskáme nadšeně mediální pasáž se vyvinula
zastáncem rozpínání nejsem člen davu taky ne vzbouřenec bojovník vyděděnec strachu plná narovnaná na kostkách dlažebních šedých rozšlapala jsem ráno uplakané násilím rozlepila řasy zmoklé řasenkou podepsala se na tváři své schované…
|
|
|