Svíce zhášíš jak polibky tmy Dým stoupá ke klenbám výš Chladný kámen se orosí A kapky zvolna stekou dolů Víno se vpíjí do těžkých stolů Tvář Tvá hebká znachoví
Snad se tak třpytí diamanty Snad jen hvězda spadlá do očí Noc se o kousek pootočí Jak figurky na orloji Vyznal bych Ti co mě bolí Však slova má už nestačí
Nesmírná je hloubka Tvých očí Nesmírná je touha jež cítím Usmíváš se - však stále vím Jak soužíš se vším tím trápením
Svíce zhášíš a ve stínech dlouhých Hoří jen jediná Zůstávám stát zase opodál Jako vždy jak jsem sám zvyklý Je mi skoro jak byl bych nahý I když moc bych si přál...
Nesmírná je hloubka Tvých očí Nesmírná je touha jež cítím Usmíváš se - však stále vím Jak soužíš se vším tím trápením
Nesmírná je hloubka Tvých očí Nesmírná je touha jež cítím Usmíváš se - však stále vím Jak soužíš se vším tím trápením
|