Seděla u mě na posteli a já si uvědomoval, co se všechno za ty 2 roky změnilo. Hlavně u ní. Já změnám podlýhám nerad. Pořád jsem si pronajímal pokoje místo bytů, pořád jsem makal jen tolik, abych měl na nájem, na pivko a na lekce, který jsem bral od života. Ona změnila účes. Změnila parfém. Změnila šatník. Změnila partnera. Jako každá ženská, i vona potřebuje v životě nějakou jistotu. A na rozdíl ode mě, jí změny prospívaly.

  ,,Loni jsme byli na Mallorce,“ začla.

  ,,A dobrý?“

  ,,Nádhera. Moře teplý jako kafe. Fakt jsem si to tam užili. A ty? Byls někde.“

  ,,Ne. Nebyl.“

  ,,A proč nikam nejedeš? Proč si nevyrazíš někam na dovolenou?“

  ,,Hm. To je dobrej nápad. Já o tom budu přemejšlet, jo?“

 Cukla koutkem rtů. ,,Nebudeš. Pořád dřepíš tady a nikam se nehneš.“

  ,,Asi jo. Máš pravdu. Vlastně se mi nikam jezdit nechce.“

  ,,Ale co pak z toho života máš? Vždyť si vůbec neužíváš? My aspoň každej tejden zajdeme do ňáký restaurace.“

  ,,A dobrý?“

  ,,Prosím tě, nech toho.“ Dala si nohu přes nohu a ukázala mi, že je opálená ÚPLNĚ všude.

  ,,Divíš se, že jsme se rozešli? Je ti jasný, že takovej život nebyl pro mě?“

  ,,Jo. Hele, já sem v pohodě. Prostě nám to nevyšlo.“

  ,,Kdyby sis aspoň nechal poradit, viď?“ Dala si ruce za sebe a opřela se o ně. Takhle sedávala, když ...

  ,,Tak pojď ke mě, ne?“

Zvednul jsem se ze židle a sednul si k ní na postel.

  Bouchly hlavní dveře. ,,Kdo to byl?“ ,,Asi domácí.“

  ,,A proč si mě neposlouchal? Proč sis nenechal poradit?“

  ,,Vždyť sem ti říkal, že mi změny nedělaj dobře.“

  ,,No jo no, to seš celej ty. Medvěd v brlohu!“ Nakláněla se ke mě. Teď už nás jen dělilo několik milimetrů. A 2 roky. Zase jsem si začli bejt nebezpečně blízko.

  ,,Víš co?“

  ,,Co?“

  ,,To tvoje péro mi fakt chybí.“

  Bouchly dveře. Domácí se nikdy dlouho nezdrží.