Je modrý čas

den pláče šedé slzy

a vrány stínů

ztrácí těla

nad obilnými poli

našich závratí

jež nikam nevedou

ale přesto

nás ženou do spirál

dokud v šeru neřekneme dost

dáš mi růži

aby mi tekla krev

a pak ji necháme uschnout

mezi stěnami

jako sen

a otevřeme další láhev vína