život zakletý
do šachovnice
bílá a černá
dobro a zlo
rozlité do dne a do noci
figurky stojí nehybně
ještě hra nezačala
řady soupeřů plné naděje
první řada už vstupuje do děje
s rozhodností
přes dvě pole
nikdo dopředu netuší
jaká bude jeho role
jako děti nadšeně
ženou se do střetů
okouzleni soubojem
snílkové padají první
jezdci jako pikadoři
taktizují po celé koridě
uskakují a hledají
příhodné místo k útoku
střelci odstřelovači
zaujali své pozice
čekají kdo přijde do rány
padlí uvolnili prostor
pro své věže
bílý král bezstarostně
dřímá vleže
odpočívá v rošádě
levé oko pokoj nedá mu
z koutku víčka hledí na dámu
jakoby se ho ta bitva ani netýkala
jen ona nervózně tam stála
strach a hrůzu na víčku
když černý jezdec na oba
políčil vidličku
a černá dáma teď má navrch
když se ten boj bílým
nějak zadrh
ti teď po krvavé řeži
v černé rakvi už odloženi leží
až na dva pěšce
kteří brání krále
který se jimi
kryje neustále
dlouho to nevydrží
a už ho černá dáma
v pevném matu drží
trest smrti ho však nečeká
tak na co vzlyky
smrt je jen v boji
pro bojovníky
pro živé byla zrušena
nějaký čas po matu
zčernal v dočasném komatu
a teď se mu zas daří dobře…
|