Naše velmi dobrá kamarádka, budoucí to šťastná teta našeho blížícího se potomka, má doma, na vesnici, maminku. Což se dalo čekat, že. Je to statná žena “od rány”, když vezme mraženým kuřetem po hlavě svého chotě, navrátivšího se čirou náhodou k večeru v poněkud pivním nálevu, nikdo ani nepípne. Tak tahle mamina s polskou krví má křížence labradora. Ještě v útulku se světlý pejsek jevil jako roztomiloučké, čistokrevné štěňátko. Nohy si ovšem zamanuly časem přestat narůstati o poznání dříve než zbytek těla, takže Bastík je rozkošný stále, ale čistokrevný už podstatně méně. A má rád slepice, tedy ne že by je přímo konzumoval, rád je honí a hraje si. V poslední době miluje uzemnit slepici tlapou a pak si na ní sednout jako na taburetku, což tělesné konstituci nebohých kdákalek zrovna dvakrát nesvědčí. Popravdě řečeno, pár jich bylo tak zvalchovaných, že se sotva vleklo. Což nenechalo milou máti netečnou, otevřela lékárničku, vzala osvědčený růžový Ibuprofen, který jí vždy pomohl od bolesti téměř čehokoliv, do každého zobáku nacpala dvě čtyřstovky a alou se kulírovat.