strach školometních strážců pečetě o jazyk český v mluvnické podobě je až patologický. vychází samozřejmě z počáteční úrovně našich vysokých škol, kde se úspěšně rok co rok propadáme až do druhé pětistovky ve světě. a tak absolventi pajdáku kromě mluvnického desatera nejsou schopní pojmout stovky jiných tváří tohoto barevného jazyka ve vypěstovaném strachu, že vše mimo mluvnici je na cestě do sportbaru páté cenové.

a je literatura právě tou, která má hlídat českou mluvnici? která se zatím jako jedna z mála evropských jazyků nedokázala ukázat i ve své hovorové podobě. tu prostě ignoruje. nemá být literatura, když pominu literaturu faktu, právě jen o příběhu a schopnosti autora sdělit a zaujmout? naši strážci pečetě českého jazyka jdou na zteč, aniž by si byli vědomi, že si právě podkopávají vlastní řady, tedy těch, kteří tento jazyk milují.

kdysi se absolvent univerzity radikálně lišil od běžného občana i pro svou zásobu slov, která pod desetinásobek běžného rozhodně nešla. dnes poslouchám tyto, co nejsou schopní se náležitě vyjádřit a v lepším případě končí jejich jazyk na úrovni našich novinových. kolik znáte novinářů, kteří se dokážou správně a barvitě vyjádřit? noviny jsou rozhodně výkladní skříní naší vzdělanosti. a devadesát procent české populace je schopno si přečíst blesk a pustit si evropu dvě a pak si zajdou na „kulturu“ muzikálu. jejich slovník jen stěží se dostane přes tisíc slov. a stačí.

je rozhodně těžší vnímat jazyk v celé své sdělnosti a rozmanitosti a přemýšlet, zdali jsou pro čtenáře nová slovní spojení obohacením, anebo jen porušením pravidel. že na nižším stupni učíme děti, co je to shoda předmětu s přísudkem, je krásné, ale mít v úctě tento jazyk v celé své rozšafnosti, jakou si dovedeme jen představit, těžší.

a pak přijde pepa z vysočan, protože zásadně nepodepsán, a ukáže - paní učitelko, slávek miloslav porušuje pravidla!

krásným a typickým příkladem učení, co naše pedagogy přesahuje, je hudební výuka. každý absolvent této děsivé zkušenosti se naučil jediné - klasická muzika je děs! a pak se tu vytáhli tzv. nositelé kultury, kteří nic než klasickou muziku nejsou s to vnímat, a proto dogmatici. a tak je to i s chápáním pravidel tohoto jazyka.