Když se řekne Japonsko a comics, všem se vybaví Pokémoni, starším manga a znalcům Akira a spol. Svět zdejšího animovaného filmu je totiž úplně jinde, než zbytek světa a tohoto soudku jsem vybral i Metropolis, která sice nijak zvlášť nevyniká z průměru, ale je přímo ukázkovým příkladem zdejší produkce 15+.

   Rudý Vévoda zdraví ze svého sídla své věrné, slibuje jim světlé zítřky v novém světě a nad jeho hlavou probíhá nádherný ohňostroj. Chlapec Kenischi však brzy zjišťuje, že život ve městě není tak krásný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Proti sobě stojí lidská “šlechta”, zástup nevypočitatelných robotů a zbytky lidstva, kteří jim jsou nuceni sloužit a živoří v podzemí. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Pátrání ho zavádí do tajné laboratoře, odkud musí prchnou společně s dívkou Timou, aby odhalili připravované spiknutí…

   Tak tolik stručně k ději. Podle tohoto krátkého odstavce to sice stále ještě vypadá na neškodnou zábavu, ale opak je pravdou. Pokaždé, když se na scéně objeví vévodův adoptivní syn Rock, vznáší se vzduchem vůně střelného prachu a narozdíl od konvenčních animovaných filmů pro mládež, zemře jeho rukou několik z hlavních postav, včetně milého a přátelského robota, který pomáhá prchající dvojici (Speciálně potěší všechny “příznivce” Jar Jar Binkse ze Star Wars: Epizody 1). Divák se však nedočká žádného dlouhého ubrečeného loučení (Titanic), ale prostě přijde Rock, vytáhne pistoli a když to nešlo po dobrém, najednou robotovi chybí půlka hlavy. A děj se žene dál…

   Dnes už jsou sice i animované seriály okořeněné trochou krve a pořádnou porcí násilí, ale málokde jsme svědky dvou státních převratů (včetně jejich potlačení a poprav vůdců poražené strany) nebo hlášek: “Tatí, proč mají ti vojáci fašistické uniformy?” či “Babylónskou věž zničil boží hněv. Tuhle zničíme my. Ať žije revoluce!”, takže si film určitě vychutnají i ti odrostlejší. Navíc snad jen oni dokáží náležitě ocenit Timino rozpolcení, kdy jako umělá bytost neví, na kterou stranu barikády se přidat (– tak trochu Blade Runner, ale tady jdou tvůrci ještě mnohem dál: “Vévodo, Váš nadčlověk právě zjistil, že nepotřebuje lidskou rasu.”).

   Tvůrci sice museli do filmu procpat trochu dětinskosti, ale až na strašlivou scénu příjezdu hasičského sboru k hořící laboratoři doprovázeného utahanou hudbu, je to celkem v normě, protože film byl vytvářen pro mládež a je dobře, že se vždy netváří smrtelně vážně, na čemž ztroskotal třeba ambiciózní projekt Final Fantasy.

   Metropolis však rozhodně doporučuji ke shlédnutí, protože je u nás jako jedna z mála zástupců asijské školy běžně k dostání na videu a DVD. Pokud vás zaujme, není problém začít pátrat třeba po Akirovi uváděném v úvodu této kratičké recenze…