Kavárna Říp

Vracíme se s Bíliny a vlak se blíží k Ústí. Povídám svojí Daně, heleď, brnkneme Mártymu(Martin Vodňanský (35))...za půl hodiny už sedíme v nádražní hale a mezi bezdomovci povídáme o životě...nuže, tedy, Martine, začnu se ptát:-)

Bydlíš v Ústí nad Labem, jak jsi odtud k Totemu dostal?
K Totemu jsem se dostal náhodou, když jsem si prohlížel literární servry na internetu v nějakém vyhledávači.

Ty přímo pocházíš z Ústí, nebo odjinud?
Ano, pocházím z Ústí, narodil jsem se zde.

Bydlíš nedaleko Střekova, co tam u vás u Hradu, straší? Věříš na strašidla a nadpřirozené bytosti?
Když jsem občas večer na zahradě, nad kterou se hrad vypíná, tak ve tmě na mě působí opravdu těžko popsatelně, je ze všech stran obklopen umělým osvětlením a kdo to vidí poprvé, může se až leknout tohoto výjevu. Ale že by mě to nějak budilo ze spaní, to říct nemohu. Jenom jsem si kolikrát kladl otázku, proč se na něm nenatočila nějaká pohádka.

Tento rozhovor je také o psaní, kdys napsal svou první věc?
Asi v osmnácti.

...a jak dlouho necháváš dílka uležet?
Píšu možná trochu podivným způsobem. Téměř do poslední chvíle nemám tušení, že v nejbližších okamžicích něco napíšu a o čem to bude, pokud se to dá vůbec takhle říct. Najednou jako by se zablýsklo, přijde to v momentu a já jsem pak kolikrát musel třeba vypnout sekačku nebo položit nějakej jinej vercajk, když třeba makám na baráku, napíšu to, no a pak jdu zase pokračovat v práci a většinou už se tím dál moc nezabývám, protože ta energie, která odešla do té básně, prostě už není.

Ty jo, to je nádherný:-)...heleď, jaká je Tvá nejoblíbenější knížka a hudba?
Nejvíc mě asi dostal Idiot od Dostojevského, no a takovou mou permanentní knihou, ke které se stále vracím, je Bible. U hudby je to těžké říct, která je nejoblíbenější, poslouchám všechny žánry, ale na nejvyšším stupni je u mne asi klasika, Beethoven, Mahler, Respighi, Janáček apod.

Kromě psaní, máš ještě nějaké jiné koníčky?
V poslední době je mým největším koníčkem můj pes, pokud nepočítám mou rodinu, ale to je snad trošku jiná kapitola, než koníčky, i když ten pes už do té rodiny patří vlastně také.

Jak si představuješ svůj život za deset let? Jaký bys byl rád, aby byl?
Mě se ten život, který dnes žiju docela líbí, mám skvělou ženu, dvě princezny a tak bych se rozhodně nezlobil, kdyby to tak zůstalo. Jenom ten svět kolem nás mě nenalévá mnoho klidu do žil, připadá mi, že se to všechno ubírá stále rychlejším tempem do sraček, a že právě v této době by měl člověk hledat prosté lidské štěstí, které na první pohled ani není příliš zřejmé, protože nekřičí do mikrofonů, není příliš vidět, je to prostě každodenní všední život, rodina, děti, nic nového pod sluncem, na první pohled možná někdy stereotyp, ale ten první pohled je strašně málo, když člověk nevidí víc...

Proč myslíš, že padá déšť na zem a nezůstane v mracích?
Určitě by se to dalo vysvětlit vědecky, racionálně, ale ani toto vysvětlení samo o sobě vlastně nestačí, protože i ta nejvědečtější věda se o něco musí opřít a to Něco buď člověk vidí a nebo se spokojí s tím vědeckým vysvětlením, toť každého problém.

Teď trochu oválená otázka...čeho si na lidech nejvíce považuješ?
Že přes všechno to mnohdy až nestravitelné, co musí každý den překonávat, se na sebe ještě dokáží usmívat, je naštěstí ještě dost lidí, kteří mě nepřestávají fascinovat svojí silou charakteru, jsou to anonymní osobnosti, byli mými učiteli, aniž by mi někdo řekl, ten tě bude učit, ty mi přinesl život sám.

V ruce máš krabičku od sirek, cigaretu a nůž, sedíš na břehu Labe tam u vás pod Střekovem a máš volnou půlhodinku, neboť na někoho čekáš. Co v té chvíli uděláš?
Je těžké na to odpovědět, protože bys u mě ani jednu z těch věcí, cos vyjmenoval, u řeky nenašel. U řeky se většinou procházím ze svým psem a pokud tam jsem s ním sám, tak buď si povídáme spolu nebo hovořím třeba s Bohem a přitom si tříbím myšlenky a někdy si jen tak přeříkávám nějakou svou báseň, záleží v jakém jsem zrovna rozpoložení.

...tak tedy, teďka se ptejte Martina vy další...:-)

Martin