|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
V temném zákoutí osamnělého srdce,
umírá pomalu duše neznámého starce.
V posledních záchvěvech štěstí,
rozbušilo se a teď mi věští.
Utíkáš pomalu a vzdaluješ se svému klidu.
A křičíš potichu, když odnáší ti něhu.
Až příliš pozorně posloucháš své srdce,
když v jeho zákoutí umírá starcova duše.
Necítíš jeho bolest, ale slyšíš jeho řev.
Nasloucháš utrpení a potom jak v zdrcadle
nad vodní hladinou slz, poznáváš,
jak blízko je utrpení neznámeho starce.
Pak poznáváš, že jeho smrt umrtvila kousek Tebe,
přímo v prostřed, v samém srdci srdce.
|
|
|