Zpívám Ti blues,

jak se vítr listím prohání,

blues, že zima přijde bez ptaní,

blues, že mi láska hrůzu nahání,

že stejně jednou všechno skončí

pouhým zklamáním .

Studený déšť,

teď slzí do Tvých očí ,

vím, že jiskra nepřeskočí, ,

zklamáním , to dneska končí,

za Tvou tváří oči své už nikdy neotočím.

Stojím tu sám je kalný smutný ráno,

sám ,už je to navždy dáno,

sám, jak je to jednou psáno,

dobře víš, že nic už na tom

nikdy nezměníš.

...a tak Ti zpívám blues,

pryč odcházím teď v dešti, 

blues, ještě dříve než Ti,

život, lásku sevře v kleštích,

dřív než múzy v černým hávu

splín Ti začnou věštit .

Odsouzen,  oběť svých vlastních citů,

Faun, na malou chvíli byl tu,

nalézt, co ještě zbylo v skrytu,

pak duši mou i srdce proklál

mečem starých mýtů.