vzbudil jsem se hrůzou, že jsem netrefil. koukal jsem dalekohledem na ten vyjukanej ksicht a došlo mi, že mám asi malé packy. a že prstíky jako drápky taky moc nepomohou. ale dostal jsem zaplaceno, a tak tu sedím na stromě jako blbec a fakt, že to dokáže blbá kočka, stačí abych tedy nespad´. byl jsem totiž zabijákem, profíkem. puška v tlapkách jezevčích.
měl jsem takovou malinkatou s tlumičem. nemám rád hluk. a teď mi trochu nejde na rozum, proč jsem vlastně zabijákem s puškou, když mám chuť si hrát s míčkem. proč toho parchanta raději nezakousnu otráveným tesákem. moh´bych ho taky uštvat během do schodů, když je tak tlustej. klepne ho pepka a je doma klid. vlastně ani netuším, jak ta kočka slézá větev na čtvrtém patře. buď jako buď, mám hlad a žízeň, a míček mám taky na zemi, hm to je situace. a tak mobilem objednám pizzu s olivama, slaninou a vajíčkem a kartón piv. pizzař je snad i nadávka, ale tenhle se jen ptá, jestli ji chci na větev a jestli mám drobné. nabízím pušku a jemu se líbí a vrací mi sám drobné nazpátek. mám mastnou tlamu a pivečko a jen netuším, proč tady ještě tvrdnu, a protože znám lasicu a satinského, tak jen „hybaj do krčmy“.
|