On!

Kolem spousta světel
mihotání moru
nepopsatelná dokonalost bytí
ručičky na hodinkách říkají
včera prý bylo líp
když neřítil ses napříč světem
kde kola po štěrku poskakují
a na každé křižovatce pálí se
jako luční kvítí nad plamen svíce
něčí existence
duchové tak reinkarnují čmoudem k nebesům
a blikání semaforu už dávno nevzbuzuje respekt
jako když všechno ještě mělo svůj řád
davy se vláčely v rytmu slov
kde Vůdce svoji hlavu každého večera sklání
a ke klidu umírání
jeho srdce věčný tep zmátl nás
každý je teď bratrem Sahary
s poletujícím pískem
chaoticky hledajícím cestu
mezi zmatenými druhy
šílencův zpěv doznívá dlouho k ránu
mauzoleem
jak páska obepíná paži
bulvárního fotografa
bytuje soumrak dominujícího popela
s větrem o závod
a chtěl bys zatáhnout za záchranou brzdu,
aby všechny jeho sudičky rozlétly se
o přední stěnu vagónu
kde jen pár znaků azbuky připomíná
že včera ještě něco bylo.