Demokracie. Jak daleko jsme dospěli - ale přitom se mi to zdá jako začátek. Kromě několika rozumových změn prvého řádu a vyloučení nesmyslných náboženství z vládního systému - tu není ale nic. Demokracie. Zní mi to v uších tak nesmyslně a plíživě. Hustá myšlenka rezonuje v nejhlubším tónu, skoro k přeslechnutí je - její dekadence. Bystřejší uši ale sledují a bedlivě se otáčí, co za sliz je třeba vyškrábati z pojmu "demokracie". Škrabku velikou je třeba si pořídit, ostrých hran a tvrdé ocele - s pevnou paží v kombinaci, aby měla s dostatek síly vyštípnout kdejakou hnisavou třísku, ježto národům byla přibalena v bezohledné Sókratově krabici. Ruku je třeba vést přesně, ale s rázným reflexem - tak já vidím budoucnost demokracie.
 Rovnost všech a mezi všemi. Ač myšlenka nevinná a po tisíciletích křesťanské tyranie zdá se přirozenou a kategoricky neměnnou součástí. Vždyť přece nejsme barbaři! praví ten nejzlomyslnější barbar s palcátem na rameni. Ošálit jej nelze, jak dokáže býti záludný. Chrlí argumenty a naučené básničky falešnosti, kterými byl doma krmen o třech chodech. Já tvrdím, ale že pojem hierarchie by měl zůstat jediným svatým. Na této planetě tolikrát zatracen, tento pojem. Na této planetě zašlapán nízkými a slizce urostlými lidmi, tento pojem. Na této planetě téměř neuznáván, ale v kolektivním nevědomí se raduje neustále ze života, tento pojem. Instinkt, nikoli rozum - by měl býti vyzdvihován. Vždyť se podívejte přátelé, na klopící se oči věřících. Na úlisnou "dobrotu" morálních - která z vás dělá závislých na úlisnosti. Dokud neskončíte jako oni! Pocity viny a hříchu snášejí tito lidé a trápí se. Čekají a sečkávají - na smrt, na ráj! - To oni skočí na podobné pohádky a sliby - to oni, lehce zmanipulovatelní všemi kariéristy - a od takovýchto máme poděděna hesla o rovnosti práv! Nikoli šavle tasit na jejich nepevné nohy z hlíny... ale spíše nenechat je prohmatávat a okusovat z toho, nač by bez našich pomocných ramen nedosáhli! - tak já vidím budoucnost demokracie.
 Nezakazovat nikomu ničehož nic. Kromě toho, co nám má býti svaté - a to zákonů státu. Neustálé obrody sociálních vlád a rejdění jedovatými jazyky ve spisech zákona, kdopak tomu pomoh? Kdo pustil tyto kariéristy a falešníky na trůn? My? Nikoli - lidé dekadenční, lidé svatí - lidé bez vůle k životu. Dejte jim mantinel - čeho musí dosáhnout, aby mohli k urnám! Dejte jim rozhled a výseč - co je vlastně "dobré". Donuťte je k tomuto sebevzdělání - a nepusťte je k urnám, dokud nesloží zkoušku, či IQ test. Patřičně ztuhlý, z něhož vane vítr nesnadnosti a zažene svým čistým ovzduším veškerou hnilobu a pachuť z úst - ježto hlasují. - zde já vidím budoucnost demokracie.

                                    BiG ShArKeY