Dívám se nahoru

na temnou oblohu

a plujem spolu na voru.

A ty se usmíváš,

do očí se mi podíváš,

potichu zpíváš,

něžně mě líbáš…

…No to ve zvyku nemíváš,

ani se na mě nedíváš,

dokonce ani nezpíváš.

A víš proč?

Protože nejsi!

A já se jenom marně ptám:

,,Lásko moje, kde jsi?´´

Vždyť na světě by tě přece mělo býti hodně?