Když život – ten vládce nekonečný - rozhodne se
vláčet tě po cestě která zrovna hladká není
a ty s přesvědčením pevným - že přece něco sneseš
vést se necháš mezi ostrým kamením a trním
až tam kde krev pot a slzy po tváři ti skanou
a věčný pocit vlastních vin a prožívaných obětí
oddaluje spásu tvou a Kýmsi slibovanou
a blízkost vykoupení má hořkou příchuť prokletí
a ty sám mezi tím vším a s hlavou pěkně zamotanou
nevíš – pátráš - po jaké z nabízených cest jít smíš
a znáš již možné komplikace ještě dříve než se stanou
a cíl své dlouhé cesty který vidět bys chtěl – nevidíš.
Sklenka z půli plná - teď z půli prázdná zdá se spíš.
A život je vládcem nekonečným a tisícerých chutí
a ty mezi tím vším. Chceš pochopit. A snad i víš
že vše co jest - je výsledkem tvých vlastních rozhodnutí. |