|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pro Táňu z Oněgina
Přišlo to jako blesk
z ponurého rána
kdy každý sotva tuší
kde má svoji
duši
A tak nepřipravena
naivně zlehka
naivně ztěžka
pláčeš v závoji
štěstí
s předtuchou zlosti
s předtuchou konce
co neopustíš
Venku krásně prší slzy
stékají
hladí tvář
tu zbrázděnou
hořem
co vystřídal
pláč
v dálce se racek chechtá
má lidskou tvář
do níž hledíš
hledíš zlehka
ale stejně nic nepoznáš
To závist přikrádá se
plní ti srdce zlostí
co žádné břehy nemá
jak závaží tě dusí
a tys?
němá
Do loďky života
těžce usedáš
ujíždí ti
když klepou se ti kolena
před novým tvým bytím
jemně schoulena
Sochy obživly
lákají kamenným pohledem
jak medúza
zdáli
a zase ti racci tu stáli
na ňadrech bezejmenné krásky
jíž říkají Pallas Athéna
Tak přileť blíž
ty krutá krásko
bezcílně stojím tu
v záplavě vln
kde oni prve se smáli
Přišlo to jako blesk
z ponurého rána
tenkrát ses tomu
krásně smála
smála?
|
|
|