Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
O prázdnotě a intuitivním poznání z kolekce SEDM ESEJŮ O (ZEN) BUDDHISMU
Autor: buddhist (Občasný) - publikováno 27.11.2009 (22:27:11)
 

SEDM ESEJŮ O (ZEN) BUDDHISMU


Na úvod


Hned na začátku vám chci říci toto: v buddhismu jsem naprostý amatér. Neznám podrobně jeho historii, neumím původní jazyky jeho hlavních spisů, nezajímám se o buddhistické rituály a náboženské obřady, nejsem znalcem místní přírody ani společnosti, a dokonce mě to ani zvlášť netáhne do Indie, do Tibetu nebo na podobná místa.

A přesto, nebo možná právě proto, si vám dovoluji předložit následující eseje. Neboť všechny uvedené „vnější okolnosti“ jsou pro skutečné pochopení buddhistické filosofie zcela okrajové a nepodstatné.

Dovolte mi proto, abych s vámi podělil o radost, kterou mi přineslo čtení buddhistických spisů během uplynulých pětadvaceti let.



Nejdokonalejší čtverec nemá rohy,

největší loď není nikdy dokončená,

nejhlasitější zvuk lze jen stěží zaslechnout,

největší tvar je neviditelný.

Lao-c´




Napsat nebo říci cokoliv o buddhismu je zároveň snadné i složité. Snadné proto, že buddhismus přináší harmonii, vyrovnanost a radost ze života, a je proto potěšením snažit se přiblížit tuto harmonii druhým. Těžké proto, že cokoliv, co lze vyjádřit slovy, se jen zřídka a zlehka dotkne skutečné pravdy.



První esej:

O prázdnotě a intuitivním poznání


Jasné linie, proudící světlo nikde neukotvené a ničím neomezené.


Můžeme začít zprostředka, od začátku, nebo můžeme jít úplně odzadu, proti proudu, na tom vůbec nezáleží. Můžeme si také stoupnout na jeviště, pustit reflektor, neudělat jediný krok a nepronést jediné slovo. Pokud se v jediném okamžiku dokážeme naladit na vlnu dynamiky, neulpívání a zapomenout na všechny kategorie, jsme bezpečně nahoře a plaveme bez jakýchkoliv problémů.


První pojmenování, které mě v souvislosti s buddhismem napadá je „pohyb v nehybnosti“.

Jako kdybychom nahradili strnulou a rezavějící konstrukci (našich statických kategorií) větrem, který ji ladně obeplouvá.


Abychom mohli začít s čistou stránkou, musíme se napřed osvobodit od všeho, co nás drží připoutané. Zapomenout na vzdělání, na úspěch, na postavení i na všechny dobře známe kategorie, které dosud tak „teple“, pochopitelně a důvěrně dávaly našemu životu „smysl“ a chránily nás od „studené prázdnoty“. Možná, že jsme dříve mnohokrát někde hluboko pochybovali a občas zaváhali … ale přece nás veškerá zkušenost zase rychle vrátila zpátky a jako dítě jsme znovu rádi uvěřili bezpečí důvěrně známých kategorií.


Tam nahoře, když stojíš sám na špičce kopce a hlavou ti táhnou mraky podzimního večera, právě TAM vystrkuješ hlavu ze špičky cirkusové plachty. Tam necítíš ztracenost a úzkost, tam ztrácíš pouta.


Jedním ze základních a přitom nejobtížněji pochopitelných pojmů buddhismu je pojem prázdnoty. Zapomenout na všechno, a přitom se neztratit v prázdnotě a pasivitě bez obsahu, neskončit u nihilismu. Pochopit, že buddhismus je pravým opakem nihilismu – pochopit že v každém dokonale prázdném a mizivém okamžiku je obsažena celá pestrost Vesmíru.


Je to něco, co nelze sdělit ani pochopit rozumem. Je to čistě intuitivní zážitek, který lze pouze prožít - nelze jej uchovat, předat, natož vědecky popsat. Pojem „prázdnota“ není v buddhistické terminologii použit v negativním smyslu, jako něco bezobsažného. Toto slovo, má zdůraznit oproštění se od všech známých a „zaběhnutých“ kategorií, přívlastků a postojů, kterými jsme si od dětství zvykli rozdělit a zjednodušit svět. Buddhismus zároveň nepopírá existenci takových kategorií ani smysl racionálního poznání v běžném životě, pouze říká, že je to jen jedna stránka lidské mysli, že pro pochopení celku, harmonie a nekonečna musíme překročit stín našich rozumových představ.

V této souvislosti si dovolím ještě malou odbočku. Možná, že to zní paradoxně, ale právě abstraktní matematika (se kterou jsem se setkal při studiu teoretické fyziky) mě svými dynamickými přístupy a často i jakýmsi okamžikem „překvapivého pochopení a zjednodušení“ připomíná dynamiku buddhismu. Asi ne náhodou vyšlo v posledních desetiletích také několik populárních publikací hledajících analogie mezi paradoxy moderní teoretické fyziky a myšlenkami východních filosofií. Tedy blízkost zdánlivých protipólů vysoce racionálního a vysoce intuitivního přístupu? Proč ne? Vždyť dokonalý celek vzniká hrou protikladů.


Intuitivní pochopení je jako úsměv na tváři, který se sám objeví, když pochopíme skrytý význam básně, když pochopíme, že některá věc je neuvěřitelně jednoduchá a přitom dokonalá, když se oslněni díváme do zapadajícího slunce a čas se pro nás zastaví. V té chvíli víme, že jsme TO pochopili, a nutí nás to bláznivě se smát … Jen na chvilku nám přes srdce přeběhne stín, protože víme, že až budeme doma vyprávět o naší odpolední procházce, budeme mluvit o stromech, o mracích a o cestách, ale nebudeme schopni popsat TUTO chvíli.




Začít s čistým papírem


Asi nejparadoxnějším výplodem celé naší „západní“ civilizace je skutečnost, že se vše viditelné a zdánlivě důležité odehrává výhradně ve světě racionálního poznání.

Od prvního zasednutí do školní lavice cítíme důležitost všeho, co lze rozumně popsat, máme úctu ke vzdělání i ke všem, kdo svou pílí nahromadili zdánlivě nekonečné množství racionálních poznatků. Je sice pravda, že občas se v hodinách nepovinného literárního semináře ve středoškolském odpoledni mihne záblesk té „božské“ inspirace a první radost z nekonečna, ale jsme vedeni k tomu, že je to něco „navíc“, že je to krásný nástroj v rukou umělce, že jsou to jen vzácné chvíle múzy po uspěchaném dnu, kdy jsme řešili „skutečné“ problémy tohoto světa.

Pak odejdeme ze školy a vletíme přímo doprostřed letící smečky. Kolem nás se míhají v rozmazaném rytmu naše odpolední setkání, pohledy pod rozjíždějící se vlak i chladná nadechnutí vzduchu na třetím nástupišti.

Kde je v tomto světě místo pro něco, co je naprosto nepraktické, neosobní, nesdělitelné, nezaznamenatelné. Kde je v tomto světě místo pro intuitivní poznání ?


Střih:

Taženi vírem událostí jako papírová figurka prolétáme po zrychlující se spirále času, až jsme náhle vyhozeni uprostřed polí. Hnědá je hnědá, v dálce štěká pes, večerní vítr zpomaluje podzimní aleje. Zkoušíme začít od začátku, s úplně čistým papírem. Jde to těžko, protože při sebemenším pootočení hlavou nás plácnou přes oči naše staré myšlenky a vrazí nás zpět do přepážek rozumného života. Ale přece jsme schopni uslyšet tenkou nit večerního zvonění, které se blíží a zase vzdaluje. Vydáváme se napřed pomalu a nejistě krok za krokem po pěšince toho zvuku. Vracíme se ke kořenům, obrysy rozdělení, konstrukce kategorií a slov vidíme už jen mlhavě. Ještě jsme úplně nevystřízlivěli, ale už jsme pomalu schopni vzít do ruky tužku a začít znovu – tentokrát s čistým papírem.




 



Poznámky k tomuto příspěvku
chinagirl (Občasný) - 28.11.2009 >
Doporučil 
<reagovat 
Navždy už bez tebe (Občasný) - 28.11.2009 > to je milé...už jsme pomalu schopni vzít do ruky tužku a začít znovu – tentokrát s čistým papírem.

myslíš opravdu, že jsme pomalu schopni vzít do ruky tužku a začít znovu – tentokrát s čistým papírem - jestliže jsme ještě úplně nevystřízlivěli?

to mi přijde strašně jednoduché takhle to říct... tohle by dokázalo dítě,, nebo mladý člověk...

ale (dle mého úsudku) čím víc je člověk nasáklý - (jak to nazývají východní nauky - májou) - hmotným světem, tím hůř se od toho dokáže odpoutat.

málokdo ve vyšším věku dokáže změnit nějak zásadním způsobem svůj život, i když takoví lidé existují.

spíše ale -myslím- že se jjedná o lidi, co se "znovu narodili" - zažili nějakou nemoc, nehodu, klinickou smrt apod.

promiň, nějak jsem se tu rozepsala

Ještě si neodpustím následující:"Pokud se v jediném okamžiku dokážeme naladit na vlnu dynamiky, neulpívání a zapomenout na všechny kategorie, jsme bezpečně nahoře a plaveme bez jakýchkoliv problémů."

Ano, ale...zkoušel jsi někdy NEMYSLET NA NIC? Já ano, a myslíš, že mi to šlo?

Ano, šlo, i když vlastně ne. Jednalo se o ty okamžiky,, které zde zmiňuješ: pohled na zapadající slunce atd. v těch okamžicích je mysl ohromena nádherou pozorovaného a mě jen napadne:"to je nádhera!"

Ale když si řeknu:"tak a teď nebudu na nic myslet", tak mi to nepůjde, i kdybych se rozkrájela.

a ještě něco (cituji): "Vždyť dokonalý celek vzniká hrou protikladů." Dovolila bych si k tomu dodat:...,pokud se tyto vyrovnávají.(jakmile jeden z nich převládá, není to o harmonii,souladu, dokonalosti)


Ale dost už o tom

Promiň, to jsou takový mý úvahy..

nejspíš tě tim už unavuju :o)


Tak jsem si pěkně početla a jdu o tom všem popřemýšlet ještě ve snech. dobrou noc :-)

Body: 5
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 28.11.2009 > germanica> Díky za poznámku - pročíst něčí cizí úvahu a ještě k ní něco napsat, to vyžaduje samo o sobě dost velkou dávku trpělivosti ;-).

Ale teď k tomu, co píšeš:
1. Uznávám, že změnit styl myšlení, např. ve smyslu výrazné racionální orientace je velmi těžké. V buddhistismu se mluví o dvou odlišných cestách duchovní cesty, která může vést k osvobození se např. od přílišné závislosti na hmnotném světe:

První cesta je cestou spíše postupnou a dlouhodobou. Spočívá v něčem, co bychom mohli pracovně nazvat studium, trénink apod. Tato cesta vyžaduje určitou soustavnost a trpělivost. Osobně si myslím, že tato cesta je vhodná právě pro lidi, kteří jsou sice nespokojeni se svým dosavadním, např. málo duchovním způsobem života, ale na druhé straně buď svým samotným zaměřením nebo souhrou mnoha okolních podmínek, jsou spíše racionálního a konkrétního zaměření. Tito lidé často potřebují něco jako "racionální kostru", která je vede na jejich dochovní cestě. Pokud jsou dostatečně vytrvalí a snaží se mít otevřenou mysl, může se stát, že toto racionální vodítko již časem nepořebují a dojdou k samé duchovní podstatě, která je intuitivní, nesdělitelná a nepopsatelná a kterou nelze "vyučovat". Takovým racionálním průvodcem na cestě může být nějaká duchovní škola, individuální duchovní učitel nebo soustavné studium literatury. Zde je ovšem nutné říct, že i v buddhitické literatuře existují naprosto odlišné druhy spisů - jedny jsou určeny právě pro tento spíše racionálně uvažující typ lidí (Lotosová sútra), jiné jsou pro lidí, kteří se vydají cestou "rychlého pochopení" (Démantová sútra).

Druhá cesta "rychlého pochopení" je určena pro lidi, kteří stojí téměř na prahu ... ve svém životě je neustále něco ohromuje, touží po prohloubení svého intuitivního poznání ... Těmto lidem stačí určitý impuls, nápověda a tou může být třeba osamělá meditace v přírodě, přečtení básně nebo četba buddhistických spisů. Tím chci říst, že takoví lidé mohou dojít vysokého stupně duchovního poznání, aniž se vůbec kdy seznámí s buddhismem nebo nějakým jiných do spisů převedným učením. Co se týče právě buddhistických spisů, je pro me osobně zosobněním této druhé cesty rychlého ale zároveň pro některé těžko srozumitelného výkladu knížka s názvem Démantová sútra. O této knížce resp. o hlavních myšlenkách v ní obsažených bude můj druhý Esej z tohto cyklu, který v budoucnu uveřejním na Totemu.

Chtěl bych ještě říct důležitou věc: když mluvím o těchto dvou cestách. Z buddhistického hlediska je nesmyslem hodnotit, jestli některá z nich je lepší nebo horší než ta druhá. Stejně tak nesmyslné hodnotit lidi podle toho, zda má někdo "dokonalejší" pochopení buddhismu nebo obecněji řečeno duchovna. Zde nejde skutečně o srovnávání nebo soupeření.

A ještě jednu poznámku na závěr: možnost dojít nějakého duchovního pokroku v tom smyslu, jak o něm píšu výše, rozhodně nezáleží na vzdělání, inteligenci apod. Samozřejmě, že i ty hrají určitou úlohu, ale nejsou zdaleka rozhodující :-)

Tak..už píšu strašně dlouho, tak to radši odešlu a pak ještě odpovím na druhou část tvého příspěvku.
<reagovat 
buddhist (Občasný) - 28.11.2009 > --> Germanica
2. Ještě ti napíši něco k tomu, jak píšeš "tak a teď nebudu na nic myslet" a ono to nejde, zatímco jindy je mysl ohromena nádherou ...

K tomu mě napadá, že tohle je jeden z dalších rysů buddhismu, nebo intuitivního poznání obecněji - nění to něco, co lze "chtít", dokonce to není ani něco čeho lze "dosáhnout", a můžeme jít ještě dál a říct, že "dosažením" takového poznání ani nic nedosáhneme :-)!! - tedy royhodn2 ne v tom našem běžném západním slova smyslu. V podstatě ten přístup, kdy nějaký západní "zájemce o buddhismus" přiletí na několik měsíců do Indie a CHCE dosáhnout poznání, je velmi pravděpodobně už předem odsouzen k neúspěchu. Ano, jak už jsem psal v předchozí poznámce, ten konečný krok může být i výsledkem dlouhé (na počátku) racionální cesty, ale musí být, myslím, naprosto spontánní, přirozený a musí přijít jakoby "sám" a bez naléhání. Vím, že se to lehce píše, ale je to spíše výsledkem mnoha okolností a člověk, který přistupüje k hlbokému pochopení s tím, že jej chce dosáhnout asi ještě není na takové poznání připraven. To myslím celé obecně, spíš jako rozšíření tvé úhahy. Rozhodně to prosím neber jako nějakou kritiku snažení nemyslet na nic ;-), tak to určitě není míněno.

Tak ....snad to celé, co jsem napsal jako odpověď na tvou poznámku, nepůsobí jako nějaké poučování :-))


A ještě cituju z tvé poznámky:

"Vždyť dokonalý celek vzniká hrou protikladů." Dovolila bych si k tomu dodat:...,pokud se tyto vyrovnávají.(jakmile jeden z nich převládá, není to o harmonii,souladu, dokonalosti)

Ano, naprosto s tebou souhlasím.

Jo, dík za podrobnou poznámku a tvé úvahy, rozhodně mě ani trochu neunavovaly, naopak. ;-)


<reagovat 
 Navždy už bez tebe (Občasný) - 29.11.2009 > buddhist> díky za tak obsažné odpovědi k oběma mým komentářům

prima, že tě mé úvahy neunavovaly :-)

..a poučování? - celkem ne..
<reagovat 
chinagirl (Občasný) - 28.11.2009 > "několik populárních publikací hledajících analogie mezi paradoxy moderní teoretické fyziky a myšlenkami východních filosofií." - nějaký konkrétní autor? docela ráda bych si o tom něco přečetla.

jinak - říká se, že emoce a rozum nejde oddělit... lidé, kteří mají (kvůli nehodě apod.) poškozený čelní mozk.lalok (emoční centrum), jsou "racionální idioti" (je to ošklivý výraz, ale je to tak)- Tihle lidé totiž ztratili schopnost se rozhodovat. To znamená, že emoce a intuice jsou pro nás životně důležitý...a jsou propojený.

v dnešní době ale na nějaký zastavovaní a promejšlení věcí není tolik prostoru.....popsals to docela přesně "Pak odejdeme ze školy a vletíme přímo doprostřed letící smečky." Díky za úvahu.


<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 28.11.2009 > chinagirl> Hi Chinagirl ;-)

díky za poznámku. Jak jsem psal o těch knížkách hledajících analogie mezi paradoxy moderní teoretické fyziky a myšlenkami východních filosofií, tak musím říct, že tyhle knížky znám spíš přes svýho tátu, kterej se jima jako "kvantový fyzik amatér" ;-) jeden čas dost zabýval. Já jsem četl některé jejich části, o některých kapitolách jsem jako vystudovanej fyzik s tátou diskutoval ... Takže konkrétně mám na mysli knížky od fyzika jménem Fritjof Capra: The Tao of Physics (1975), The Turning Point (1982), Uncommon Wisdom (1988) .. myslím, že minimálně ta první byla přeložena i do češtiny. Dále jsme s tátou četli i knížku od autora jménem Gary Zukav: Dancing Wu Li Masters. Tento autor je ovšem novinář a jestli si dobře pamatuju, že co se týče partií knížky věnovanejch fyzice, byly tam věci popsány i někdy ne uplně dobře.

Jo a ještě k druhé části tvé poznámky:
určitě existuje nejistá hranice mezi emocionálním a intuitivním ... hodně samozřejmě záleží i na interpretaci těchto pojmů. Nicméně v tom pojetí buddhistického poznání, o kterém píšu v eseji, je myšleno intuitivní poznání jako něco trochu jiného něž emoce - ty naopak, pokud příliš ovládají myšlení, můžou být i vlastně brzdou tohoto hlubšího intuitivního poznání. Ale určitě s tebou souhlasím v tom, že emoce jsou předpokladem a možná bychom mohli říct i spoštěcím mechanismem k tomu, snažit se něco intuicí pochopit a začít se zajímat o vlastní duchovní cestu.
<reagovat 
 chinagirl (Občasný) - 3.12.2009 > buddhist> Děkuju moc za doporučení, knížky se dají sehnat v Praze v knihovně, takže jdu na ně:) - kombinace taoismu a fyziky mi přijde minimálně vzrušující:))


<reagovat 
chinagirl (Občasný) - 6.12.2009 > Půjčila jsem si tu knihu Tao a fyzika. Vypadá to hodně zajímavě...ostatním doporučuju film "Mindwalk"

http://www.youtube.com/watch?v=oRmTFng6DCU
(je to v angličtině s portugalskými titulky:)

Možná už jsi to viděl, je to natočeno podle knihy "Web of Life", režisérem je Caprův ratr. Jinak současnou fyziku, exaktní vědy a jejich průniky u nás vydává nakladatelství Dokořán, možná znáš. Mají tam zajímavé věci.

Budu se těšit na druhou esej (snad ne až v březnu?:)
<reagovat 
tuik (Občasný) - 3.12.2009 >

nevím, nakolik se dá říct, že je naše společnost racionální. myslím, že ateismus není nijak řádově racionálnější než náboženství. ale o tom esej nebyl, uznávám:)

chtěla jsem s Tebou polemizovat, ale zjišťuju, že vím houby, takže nic a jsem zvědavá na pokračování, zajímá mě to.


<reagovat 
 chinagirl (Občasný) - 3.12.2009 > tuik> to je zajímavá úvaha s tím náboženstvím....myslím, že ateismus (nebo spíš agnosticismus a ještě líp - mluvíme o lidech, --- takže agnostik) je minimálně racionálnější v tom smyslu, že hodnoty nepřijímá nekriticky, nepřímá dogmata, ale vytváří si na ně svůj vlastní názor, zapojuje rozum, empirický zkušenosti... připomělo mi to člověka náboženského jak ho definoval Masaryk (už si na to moc nevzpomínám, ale vím, že mi to sedlo, tam se spájelo to rácio s intuicí nebo řekněmě svědomím)...no...nevím přesně kam jsem se tím chtěla dostat...

intuice je prostě určitě důležitá - jinak by se z nás stali racionální "zrůdy"(ekonomové nechť se neurazí:), ale není mi jasná ta hranice mezí emocí a intuicí...

ještě to buddhist: zaujala mě ta část s prázdnotou, že se člověk musí od všeho odprostit a pak teprve může zapojit intuici a někam se posunout, no já teď čtu takovou knížku, jmenuje se to "loneliness" a je to o úžasných možnostech, které se člověku otevírají když je sám:)...v poznání, v tom jak vnímá sám sebe, svět atd, dívá se jinýma očima,..možná mluvíme o tom samém, budhisté, alespoň ti, které jsem v číně potkala, tak právě trávili o samotě meditací většinu dne (pak se scházeli 3x denně na společné modlitby), ale každý má INDIVIDUÁLNÍ plán toho jak se stát buddhou (ten mu je zadán mistrem), každý se "tam" dostává nějak jinak, podle charakteru, schopností atd...a nesmí svůj plán nikomu říct, jinak ztratí svou platnost a musí se vymýšlet nový (jak jsme se dozvěděli:), na druhou stranu si myslím, že samota může být dost nebezpečná, protože nemáme žádný dobrý plán jako ti budhisté=k čemu by nám vlastně měla posloužit...
ještě mi není jasné jaký je rozdíl mezi buddhismem a zenbuddhismem?
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 3.12.2009 > tuik> buddhist (Nový) - 3.12. > tuik> buddhist (Nový) - 3.12. > tuik> Dík, za reakci.
Chtěl bych ti krátce odpovědět ohledně toho porovnání ateismu a náboženství...

Jsem přesvědčen (a snad se mi to podaří vyložit i v dalších esejích), že buddhismus není náboženství :-) Podle mě jde spíš o filosofii, psychoterapii nebo životní pohled. Myslím si, že s trochou nadsázky může být buddhistou i ateista nebo dokonce i "křesťan", pokud se dogmaticky nedrží svého "ateismu" nebo svého "křesťanství". Ano, samozřejmě i s buddhismem mohou být spjaté určité náboženské obřady atd. a pravděpodobně velká část buddhistů, zejména v Asii, bere buddhismus spíše jako nápoženství - tedy jako rituál, možná často bez hlubšího porozumění jeho pravému obsahu. Ve svém eseji i v dalších textech se budu snažit přiblížit myšlenky a spisy zabývající se filosofickými myšlenkami buddhismu. A právě v těch pro mě nejzajímavějších a nejzásadněších buddhistických myšlenách a spisech není rozhodující ani pojem božství ani pojem mystiky. Pokud se zde tyto pojmy vyskytují, tak spíš jen okrajově jako "kulisa" pro představení samotných myšlenek. Víra (v našem západním slova smyslu) a pochopení (ve smyslu buddhismu) jsou pro mě dva téměř oddělené pojmy. První se odehrává především v oblasti emocionální, zatímco druhý se odehrává hlavně v oblasti intuitivní.
<reagovat 
 tuik (Občasný) - 3.12.2009 > chinagirl> 

to je strašně zajímavé, co píšeš.

 

ale neřekla bych, že (jakkoli) věřící obecně nekriticky přijímají dogmata a netvoří si vlastní názor...:)


<reagovat 
 chinagirl (Občasný) - 3.12.2009 > buddhist> tak jsou poslední větou intuitivně souhlasím:)...a jsem zvědavá
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 3.12.2009 > chinagirl> Ještě se připojím k diskusi ;-)

Ano, je mi blízké to, co jsi psala na základě tvé zkušenosti z Číny (teď vidím, že ten tvůj nick není nej tak :-)) ... píšeš o INDIVIDUÁLNÍM plánu. V jedné části Démantové sútry (o které budu psát v dalším eseji) se píše, že jakékoliv učení (tedy i buddhismus) je jako prám, který už nepořebuješ, když překonáš řeku. Takže ta cesta hlednání opravdu může nebo dokonce musí být individuální a dokonce bych řekl, že buddhismus je jen jakýsi návod, udání směru nebo jen pobídnutí pro někoho, kdo hledá klid, pochopení ...nebo jak to vůbec nazvat ;-). Já jsem navíc přesvědčen (jak jsem již psal v předmluvě k eseji), že něco jako "společná modlitba" nebo existence mistra jsou určitě možné a mohou někomu pomoci, ale nejsou zásadní pro seznámení se s myšlenkami a pochopení buddhismu. Když si z toho udělám trochu srandu, tak buddhistou může být i tramvaják v Praze nebo bača na východním Slovensku ...

Holt nevýhodou slova "buddhista" nebo "buddhismus" je to, že je tam ten "-ismus", který jsme si zvykli (někdy asi i oprávněně) bez hlubšího poznání okamžitě spojit s nějakým dogmatem... Ještě ti pozdějši napíšu co vím o rozdílu mezi buddhismem a zenbuddhismem, ok ?
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 3.12.2009 > chinagirl> Takže uvádím slíbené pokračování odpovědi týkající se
rozdílů mezi buddhismem a zen buddhismem. Zde se musím se odvolat na předmluvu k mému prvnímu eseji, kdy říkám, že jsem v buddhismu "amatérem" ;-). Určitě Ti tedy dopodrobna nepopíšu rozdíly mezi oběma směry - historické, zeměpisné, pojmové atd. atd. Ale nevymlouvám se :-), naopak se pokusím popsat rozdíly tak, jak jsem je pochopil při čtení (zen)buddhistické literatury:

1. Ale napřed přece jen historicky - je všeobecně známo, že zenbuddhismus vzniknul později, než samotný buddhsimus a také asi jako jakási reakce na přílišnou "institucionalizaci" buddhismu - chrámy, rituály atd. Pozor - zde je opět třeba zdůraznit, že tato institucionalizace neměla kořeny v samotných buddhistických textech.

2. Zen buddhismus nepopírá buddhismus, ale zůrazňuje a dále rozvíjí jeho některé aspekty - spontánnost, intuitivní chápání, váhu daného okamžimu, moment překvapení, důraz na praxi nikoliv teorii ....

3. Osobně chápu zenbuddhismus jako určité rozšíření buddhismu s tím, že zásadní buddhistické spisy a jejich myšlenky tvoří i myšlenkový základ stoupenců zenbuddhismu - bez buddhismu by zenbuddhismus asi nikdy nevzniknul nebo by byl uplně něčím jíným

4. Z praktického hlediska tvoří buddhistické spisy spíše souvislejší pojednání - i když často velmi obrazná a básnická, ale jsou asi blíže filosofickým pojednáním v našem západním slova smyslu. Tyto spisy kromě jistých historických reálií obsahují většinou menší celky (kapitoly), které se věnují určité myšlence, určitému aspektu života, lidské mysli apod. Naproti tomu zenbuddhistické texty bývají často krátké, někdy jde téměř o básnické zkratky a slovní spojení (to je samozřejmě o Zenu všeobecně známo). Paradoxy v nich obsažené mající za cíl navodit moment překvapení a vyvolat úsměv na tváři vedoucí k zamyšlení a k pochopení, jsou zde hnány do krajnosti. Existují ale i souvislejší Zenové texty s nití příběhu, ale i zde převažuje spíše orientace na intuitivní, často bezprostřední prožitek. Mají tak trochu jiné zaměření, než "systematičtější" buddhistické texty, které se také často orientují i na oblast morálky. Tak to celé alesponň vidím já :-).

Mimochodem v 6. eseji z mé připravované řady budu psát i o jednom úžasném zen buddhistickém textu (několika stránkovém), který má v angličtině název Ten Oxherding Pictures (já to překládám jako Deset obrazů krocení býka).... Tuto 6. esej bude i volně probázet úvaha o Mysli začátečníka.

Jinak - celé to schema esejů by mělo vypadat takto:
1. Essej o prázdnotě a intuitivním poznávání
2. Essej o Diamantové sutře
3. Essej o Hui Nengovi a jeho učení o nemysli
4. Essej o soucítění
5. Essej o praktickém životě
6. Essej o mysli začátečníka (Deset obrazů krocení býka)
7. Essej o náboženstvích, obřadech, úctě a smyslu pro humor

Některé části mám rozepsaně ;-), téměř dopsaná je druhá část ... ale chce to čas, rozhodně to nechci psát v nějakém spěchu :-). Takže časově bych viděl druhý esej tak v březnu :-)
<reagovat 
 tuik (Občasný) - 3.12.2009 > buddhist> to máš pravdu, že ve své podstatě - myslím jako původně - to náboženství není, i když to tak někde slouží. ale víru a pochopení bych neviděla odděleně. teda, někdy se to může oddělit, ale mělo by být a bývá to spolu - těžko v něco věříš, aniž bys tomu (byť po svém a třeba hloupě) rozuměl, aniž bys to chápal.
<reagovat 
 chinagirl (Občasný) - 3.12.2009 > tuik> to jsem smíchala dvě věci dohromady, přijímat dogmata a mít svůj názor...no... náboženství je přece postaveno na dogmatech, která věřící musí přijmout (papež je neomylný, zmrtvýchvstání Ježíše K., Tóra je pramen práva....), pak jsou různé polemiky, různé názory, jasně že v rámci církve taky existuje diskuse (že to není rigidní, ale taky to není kdovíjak otevřené), taky jsou ortodoxní a mín ortodoxní věřící..., měla jsem spíš na mysli "promejšlení" toho základního dogmatu (která ti vymezuje prostor tak trochu..). Znám hodně věřících lidí, kteří jsou silné a samostatně myslící osobnosti, ale vždy tam mají nějaký ten záchytný bod (dogma)...a taky jsou dogmata a dogmata_:) (ale existenci nejsvětější trojice nemůžeš jako křesťan popírat, pokud tvrdíš, že je jen Bůh, pak už jsi spíše Žid:), můžeš se ale dohadovat o tom, kdo z trojice je na vrcholu trojuhelniku)...atd.
<reagovat 
 buddhist (Občasný) - 3.12.2009 > chinagirl> Tak to jsi mě i trochu s touhle poznámkou pomohla v tom, abych mohl demostrovat "nedogmatičnost" buddhismu :-). Zde samozřejmě také vystupuje "duchovní zakladatel" Siddhártha Gautama Buddha, ale ve filosofické části buddhismu není vůbec podstatné, jestli byl nebo nebyl, jestli to byl on, kde řekl to nebo ono. Dokonce ani samotný pojem reinkarnace (často zjednodušeně téměř ztotožňovaný s buddhismem) není v buddhistické filosofii vůbec zásadní, takže rozhodně nelze říct, že člověk nevěřící v reinkarnaci by popíral nějaké buddhistické dogma ;-). Buddhistická filosifie, pokud bych chtěl použít naši západní terminologii, se definuje na základě určitých zásadních myšlenek svého učení. Tyto myšlenky tvoří provázaný ale zároveň velmi flexibilní a obecný celek, takže je podle mě velmi obtížné, najít cokoliv, co bychom mohli nazvat dogmatem buddhismu. Mě alespoň nic takového nyní nenapadá :-).....
<reagovat 
 tuik (Občasný) - 3.12.2009 > chinagirl> no, to je pravda:) ale tím se dostáváme k tomu, že jediný, kdo neuznává dogmata, je agnostik, který říká, že nic neví, protože co je "víc dogma": že Bůh je, nebo že neexistuje? Ani jedno nedokážeš, obojemu musíš prostě věřit. Samozřejmě máš pravdu, že křesťanství - nebo teda institucionalizované náboženství obecně - překládá určitý soubor věcí, ale (zase, mimo určité ortodoxní kruhy) neřekla bych, že to jsou dogmata. Spíš jsou to v té víře tak zásadní věci, že bez toho nedává smysl, a proto tomu jako "musíš" věřit (těžko budeš křesťan bez přijetí zmrtvýchvstání). Ty ostatní věci, to jsou spíš takové srandy okolo, kterým někdo věří, někdo ne, ale víra s tím nijak nepadá. Ale neomylnosti papeže věří fakt, fakt málokdo;)
<reagovat 
 matesovicz (Občasný) - 8.3.2010 > buddhist> Díky za úvahu a pěkně rozsáhlou diskuzi :-)
Myslím, že jeden z velmi dobrých důkazů o tom, že buddhismus není dogmatický, je prohlášení Dalai Lamy v knize Vesmír v jednom atomu (která se zabývá vztahem vědy a buddhismu), kde říká, že pokud věda jednoznačně prokáže, že některé z učení/tvrzení buddhismu je mylné, PAK BUDDHISMUS PŘEHODNOTÍ SVÉ UČENÍ A PŘIJME FAKTA PROKÁZANÁ VĚDOU. A v minulosti tak již musela mnohokrát učinit!

Ani já nejsem buddhista a jsme spíše takový badatel, ale když jsem slyšel tuto větu, musel jsem si ji několikrát přehrát znovu a znovu. Je to podle mého důkaz, že buddhismus není nějaké náboženství, kde musíme slepě následovat nějaká přikázání (jakkoliv by měla smysl) a uctívat nějakou nedotknutelnou a dokonalou podobu boha nebo jeho zosobnění, ale je jakousi naukou o hlubším poznávání světa nebo asi lépe řečeno reality nebo jak si to chce kdo nazvat.
Buddha, jak tomu já rozumím, byl učitel z masa a kostí, ne bůh.

Ještě mě napadá poznámka k tomu zastavování myšlenek. Získání (jisté) kontroly nad myslí je jedním z hlavních úkolů meditace (alespoň v prvních fázích).
Měl jsem to úžasné štěstí, že jsem se k těmto věcem dostal rovnou přes člověka, který se následně stal mým velmi dobrý přítelem a který je buddhistickým mnichem, který se z jistých důvodů rozhodl nevrátit do kláštera (kde chtěl původně strávit zbytek svého života) a žít "normální" život v materiálním světě. On je dnes mým průvodcem, učitelem a konzultantem.
Už jsem si něco malinko nameditoval :-) a musím přiznat, že je to opravdu velmi nesnadná záležitost a rozhodně velmi dlouhá cesta. Ale mohu říci, že s trochou vytrvalého tréninku se myšlenky zastavit dají. Zatím jen na krátko, ale přece... :-)

Teď mi vyvstala jedna z věcí, kterou mi řekl a která souvisí s částí nahoře: "Poznání se nedá získat pomocí znalosti či studiem. Intelekt je naopak dokonce jistou překážkou. K poznání se dá dojít (pouze?) pomocí meditace." Údajně jeden z lidí, které znal strávil dlouhá léta studiem ze všech možných zdrojů. Až později se naučil opravdu meditovat a tak trochu roztrpčeně prohlásil: "What a waste of time it was!"

Jsem rád, že jsem alespoň na internetu našel pár lidí, kteří přemýšlí o hlubších tématech. Díky! :-)
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter