|
z cyklu Slunce mezi ploty
Dopolední
(Evropa 1937)
Koncertní piáno
natažené strunama přes pokoj
jako pruhovaná deka
Při zemi kouř
a zbytky dřevěného ladění
Klapky si
nervózně přehazují tóny
jak ladič narychlo přešlapuje
od hloubek k výškám
Koncertní piáno
ve starodávném domě
žijícím z dopoledních zvuků
Pak se všichni naráz otočí
za patami jazzových tónů
když ladič narychlo zapíná brašnu
* * *
Okno zaskřípe sluncem
Pán vyklánějící se naproti
se ztratí v dopolední záři
a dupnutí ladičovy paty těsně u dveří
je pohlceno těžkým kobercem
v bludišti chodby
Pak dlouhé dveřní ticho
zakončené bezchybnou záklapkou
* * *
A pak už jen dotek
husté pruhované deky
která ti zavírá oči
průvanem
dopoledního města
Banány na vozíku
Plech na kolečkách
Doutníky v konzervě
Káva na dně
Zarámované látky s kožešinou na hrudi
přímo ve výkladech
Řada dodávek
Dámy s nádechem údivu na prsou
Desítky roznašečů na všech nárožích
* * *
Jsi sám v rohovém pokoji
s uchem podloženým novinami
Usínáš
Pod sebou pohovku
naplněnou indiánskou dýmkou
věčného spánku
Pozdní dubnové dopoledne
přitahuje další a další melodie
… a ruka v duchu natažená ke klavíru
je poslepu zapisuje do klapek
| 
