TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Demonštrácia krásy
Autor: ericek (Občasný) - publikováno 31.7.2009 (13:40:04)

Musím začať nostalgicky, pretože niektoré básne si nostalgickosť vyžadujú:

Prvýkrát som ju videl vo filme s Belmondom

bola tak zvláštne usmiata

a vláčna

pričom by sa jej dala prisúdiť neobvyklá krása

neobvyklá v zmysle nezvyčajná

ukázala v tom filme prsia

jedna z mojich prvých erekcií

Pokračovať budem súčasnosťou:

Nedávno som ju videl v upútavke na francúzsky Vogue

alebo iný módny časopis

bola nenamaľovaná

mala štyridsať

vôbec sa nezmenila

už len jedna z erekcií

Koniec musí byť perverzný, pretože si to realita vyžaduje:

Odkedy som ju spoznal

tak som si predstavoval skôr šukanie s tým filmovým kotúčom

penetráciu časopisu

pretože súloženie s ideálom narúša moje súkromné životné pravdy

vždy sa stratí krása

Poznámky k tomuto příspěvku

Džajata (Občasný) - 31.7.2009 > nevím, jestli tohle je poezie - spíš próza

		<reagovat

	ericek (Občasný) - 1.8.2009 > Džajata> ono ide o to, ze kde je hranica medzi prozou a poeziou... vedu sa diskusie od 60. rokov a este stale nevyprodukovali ziadny staly vysledok... maloktora moja poezia nie je prozaicka, pretoze ja som prozaik a aj v poezii vyuzivam podobne vetne konstrukcie... :)

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 5.8.2009 > ericek> O to vůbec nejde, jestli je to poezie nebo próza. Zajímá mě pouze ekonomické hledisko: přidalo tomu rozsekání do řádek nějakou speciální kvalitu (kromě toho, že na první pohled to působí básňovitě), která by ospravedlnila takovou spotřebu prostor? Zde si nejsem jistý. Ale hlavně mi ta pointa přijde násilná. Mikropovídka by z toho určitě byla lepší, mohl bys to k té pointe kapánek chystat...

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 6.8.2009 > g morr> já to asi chápu tak, že když to rozsekáš do veršů, naznačuješ že by se to mělo číst pomaleji a obezřetněji - prostě s těmi pauzami mezi verši. a kolik lidí to přitom při čtení nefrázuje, jak to bylo psáno!!

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 6.8.2009 > ariel> Ale proč by se třeba právě tohle mělo číst pomaleji a obezřetněji?

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 6.8.2009 > g morr> ano, taky mě to napadlo. u té beatnické a podobné odnože taky nevím. ale třeba u nějaké Ewonneho poezie (dávám příklad odsud, jiného neznaje) se to tak asi číst má. naznačuje se, že je tam nějaká transcendentální kvalita. další autoři toho asi trochu lehkomyslně zneužívaj - ale mám pocit, že i oni to tak nějak myslej, jako že je tam něco zvláštního za tím, co by v próze obstálo třeba sotva jako anekdota. párkrát se mi stalo, že jsem něco nejdřív napsal do veršů, a pak jsem to přetvořil do normálních vět. možná jsem chtěl, aby to tak trochu splasklo. nebo zkoušel, jestli to splaskne.

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 7.8.2009 > ariel> Ewonne je dobrý příklad. To je skutečně poezie a nějakou funkci, prospěšnou celku, to členění má naprosto nepochybně.

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 7.8.2009 > ariel> O poezii jsem mluvil možná nadbytečně. Známe takovou, co není rozsekaná... Ale co už. A k těm pokusům: splasklo? Mně to většinou splasklo. A většinou k dobrému. Nebo jsem aspoň těch enterů dost odebral a nat8h verše, ubíraje na dramatičnosti.) A naopak jsem zkoušel do proazických řádků přísně aplikovat metrum. A zvláštní, jak málo pak lidi ten rytmus vidí. Doufám, že ho aspoň cítí, aniž by věděli :) Ale možná že už si na to musíme i v duchu číst nahlas.

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 10.8.2009 > g morr> Když bych měl vytvořit nějakou teorii, tak asi tu, že tím zprozaičtěním jsem si ten text ověřil - takže buď nefgungoval ani v jednom případě, nebo fungoval nebo jsem se posléze zase vrátil k rozsekání na verše. ale přeskupovat a dělat verše jinde než jak to bylo v prvopise, je velká zábava - když je hotový celek a jenom se to dobrušuje, aby to bylo takříkajíc naprasklé tam, kde potřebuju... ale to už je nad rámec základního tématu... ale zase to nasvědčuje, že text se může rytmem i záměrně deformovat, v dnešní poezii teda "v duchu číst nahlas", ano, to opravdu existuje, před chvílí jsem si to vyzkoušel. ale v duchu mluvit hodně nahlas mi připadá vyčerpávající - víc než křičet na to aplikování metra v próze se zkusím podívat, jestli ho tam někde objevím Eričkovi sa omlúvam, že takto diskutujem pod jeho príspevkom, ale nie o nem

		<reagovat

	ericek (Občasný) - 10.8.2009 > ariel> diskutujte... kazdu diskusiu "o niecom" vitam... to uz je nepodstatne, ze to nie je o mojom prispevku... rad si precitam, rad zhodnotim nazory, rad sa poucim :)

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 10.8.2009 > ariel> Naprasklé. To je super slovo. Hodí se. Já jsem pro sebe ve veršovém členění odhalil "druhou syntax". Jejíž pravidla samozřejmě můžeme spíš tušit. A může "podpořit" syntax větnou nebo ji popírat nebo tu tak, tam onak. To popírání je asi blízko tvého deformování. Rytmizovaná próza se snad dá najít u Zeyera. A ten mi vyvolal další věc, se kterou to souvisí -- se čtením nahlas (ať už v duchu, nebo doopravdy). Spor o to, jestli preferovat "první", nebo "druhou" syntax. Zeyer se zrovna prý zlobíval, že mu recitátoři kazí jeho krásné verše tím, že čtou "po smyslu", proti veršovému členění. Čtení potichu byla revoluce, to se ví. Ale míň si asi lidi uvědomují, že začít číst potichu bez přeříkávání textu je další revoluce, pro jedince i druh :)) A, ericku, ono to stejně s tím tvým textem souvisí. I když čím dál míň... ovšem dej mi ještě chvilku, ono mně to odvane až někam k nosorožcům. Když mluvím nahlas v duchu, působím na sebe jako vzácně vyrovnaný člověk.

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 10.8.2009 > ericek> vďaka. urobím si z tvojich príspevkov diskuzné fóra :o)

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 10.8.2009 > g morr> druhá syntax ale znamená, že to naznačuje paralelně ještě jiný význam - jako by mřížka byla ještě jedna, nebo posunutá, nebo tam jenom někde krystalizovala. ono to deformování samozřejmě zároveň i odhaluje - koneckonců jeden fyzik říká že reálné je to co můžeme nakopnout - tedy nemůžeme to zdestruovat - takže skutečnost se rodí ze vztahu mezi destruovatelným a nedestruovatelným ano, číst po smylu, tedy spíš po prvoplánovém smyslu, je nešvar - zejména když to autor jasně vysekal na verše na sebe.... vyrovnaný člověk... asi chápu mám dojem, že z nosorožčího klu se vyrábělo afrodisiakum

		<reagovat

	g morr (Občasný) - 11.8.2009 > ariel> nevím, jestli naznačuje druhý význam. spíš může posouvat nebo nasvěcovat ten první. nevím, jestli je čtení po smyslu nešvar. dokud ještě básně bývaly pravidelné a začasté týmované, mělo se za to, že rytmus (a kór pak v jeho službách rým) budou cítit i tak... sám jsem se snažil nějak učíst oboje... ale někdy to nešlo. nosorohy jsou stále vyhledávány.

		<reagovat

	ariel (Občasný) - 11.8.2009 > g morr> tak nějak jsem to s těmi významy myslel. nasvěcovat, posouvat, měnit - to je plynulá řada.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game