Pescatore (Občasný) - 30.7.2009 > whispermoonlite> Díky moc za tenhle tvůj pohled.
No, ehm, žena myslím nejsem, byť tu ještě občas publikuji taky pod "ženským" nickem Lin Sien Ti. Jinak s tou novostí - na to se dívám tak, že každá myšlenka i obraz, co se zrodí, se hned s další myšlenkou (obrazem) jaksi nově spojuje, vždycky jsme tak nějak dost vnitřně pohybliví. A to se týká i tvůrčího psaní, pokud je na trošku vědomější úrovni. Ale samozřejmě že existují i "ustálenější symboly, obrazy", které už byli "nějak" (více či méně podobně) někým vyplaveny, zapsány.
Řekl bych, že vnitřní svět prostě furt jaksi nově krystalizuje směrem ven, projevuje se "nově". Nejsme tím, čím před rokem, před týdnem, před chvílí. Ale máme taky sklon furt "tuhnout", zafixovat se. Takže jsme pořád fungl novou hrou. - ale smýšlíme o sobě někdy dost "zatuhle". Jak píšeš o té "známé, nezapomenuté věci" - no, jsem spíš příznivec toho, že málo co opravdu do hloubky "známe". Myslet si (povrchně), že něco znám není pro mě "poznat věc". Jinak nevím, kdysi jsem čítal hodně, stávalo se mi, že jsem si všimnul, že to, co jsem napsal bylo už někým velmi podobně vyjádřeno a mě to (asi) uvízlo v podvědomí. Vyloučit se to nedá.
Jenže hodně se toho od těch mladických dob u mě změnilo. Jakmile se obrazy otvírají jako kniha příběhů samy, a ty jen zapisuješ "v této chvíli těmito nezbytnými slovy", je ta báseň prostě spontánní jako řeka, pro kterou jsem pro tuto danou chvíli více či méně méně dobré koryto.