|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Trmácel jsem se cestou na fakultu a dění v okolí mě příliš nezajímalo. Pozdní léto, lidé
rozvalení na lavičkách, na Hlaváku směs zanedbaných otrhanců a vyžehlených studentů
VŠE. Vzduch voněl po splaškách, listí bylo sytě zelené a vůbec, vše svádělo k jednoduchému
přijmutí pozitivní energie z posledních záblesků skutečně letního slunce.
Hergot, ale když já už jsem úplně bez prachů. Walkman na plné koule, cigáro z poslední
krabičky, kterou jsem si jakž takž mohl dovolit. Už tolik nechutnalo, pravda. Přemýšlel
jsem, jak se nezamotat do inflační spirály, zatímco ostatní nastavovali paže slunci
a koketovali se svými protějšky. Radiohead mi hráli depresivně nereálné fláky a mě
chybělo do školy ještě nějakých pětset kroků.
"Že bych si půjčil od Marťase?"
Je pravda,
"A co takhle brigádička?"
že jsem byl v tu chvíli
"Proboha, vždyť já na tyhle kraviny vůbec nemám čas!"
tak docela mimo a své okolí
"Tak jak z toho krucinál ven?"
jsem nevnímal zrovna nejpečlivěji.
"???"
A pak tenhle chlap. Velký tlustý chlap, který mě slušně požádá (poté, co pauznu
svůj přenosný kazetový přehrávač), abych ho neposuzoval podle toho, že je cikán.
"Né, to ne."
"Díky. Je mi strašně trapně, kamarád měl pro mě přijet na Florenc, ale neukázal se,
peníze mám," (v tlapě měl několik bankovek) "ale chybí mi ještě šestačtyřicet korun..."
Víte, mě to v poslední době tak nějak sepne, až už je příliš pozdě. Ten chlap neměl
jeden z předních zubů, byl skvěle oblečen a já jsem v ten zářivý skoropodzimní den
tak nějak chtěl věřit, že mi nekecá. Měl jsem z toho dobrý pocit. Nic takového, jako
podvodníky jsem si nepřipouštěl, vlastně se na ně od té doby snažím nevěřit...
"PLAY" (cvak)
Z odměnu jsem se nadechl "čerstvého" vzduchu a vykročiv hledíc na šmolkovou oblohu
jsem si v duchu začal notovat spolu s Thomem Yorkem, který mě vytrvale přesvědčoval,
že tohle není skutečné a nic takového se neděje. Svět byl na malou chvilku zase krásný.
Po pár krocích nadnesené chůze mi začalo vrtat hlavou, o čemže jsem to přemýšlel předtím,
než mě ten milý člověk poprosil o laskavost...
Chodím kolem toho místa celkem často a bojím se dne, kdy mě zastaví slušně oblečený muž
tmavší pleti s chybějící jedničkou vlevo nahoře. V té chvíli si totiž konečně v tomhle
bláznivém světě budu připadat, že do něj skutečně patřím.
|
|
|
