|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Boulička a paraplíčko.
V TOTEM-u již bylo uveřejněno několik zážitků z dob mých studií na elektrotechnické průmyslovce. Přidávám jednu z dalších úsměvných story, ve které div že nezasahovala kriminálka.
Studoval jsem obor Elektrické stroje a přístroje, skromně podotýkám, že v tomto předmětu jsem byl nejlepším žákem ze třídy. Jenže průmyslovka - to nebylo jen studium ve škole. Každý týden byl vyhrazen jeden den, ve kterém jsme vůbec neměli "obyčejné" vyučování. Zmíněný čas jsme totiž trávili ve školních dílnách. Jedna z dílen se jmenovala NAVIJÁRNA a tímto oddělením školních dílen jsem prošel třikrát - každý ročník jsem tam strávil jedno čtvrtletí. Navijárna byly vybavena k navíjení transformátorů a elektrických motorů a učili jsme se tam prakticky, co jsme předtím probírali v teorii. Jistě řeknete, že to byla rozumná metoda výuky.
Vedoucím navijárny byl mistr pan Barták, který měl na čele jakousi nezhojitelnou bouli, ví Bůh již kolik let. Je tedy pochopitelné, že si pan (tehdy samozřejmě ještě Soudruh) učitel Barták od svých žáků ihned vysloužil přezdívku Boulička. Přesto bylo čtvrtletí v navijárně (tedy v království pana Bouličky) považováno za nejzajímavější ze všech oddělení školních dílen - pokud se zmíněný pan Boulička choval rozumně. Míval totiž občas záchvaty, kdy se rozumně nechoval... a jedním z jeho záchvatů jsem byl postižen.
Když nastala popisovaná situace, byl jsem ve 3. ročníku a byl jsem tedy v navijárně už potřetí. S Bouličkou jsem celé tři roky vycházel znamenitě - až do oné kritické chvíle...
„Kurko, spočtěte mi jednofázový transformátor ze 120 na 220 Voltů, výkon 500 W, tedy zjistěte počet závitů, sílu drátu, průřez jádra atd. Tady máte potřebné údaje.“ nařídil mně Boulička. Výpočet transformátoru v tomto pojetí je až neuvěřitelně jednoduchý a proto jsem již po 5 minutách oznámil, že jsem s výpočtem hotov.
„No počkejte, Kurko ! Ještě nejsme zdaleka hotovi ! Tady máte rozměry železného jádra, drát a cívku. Spočítejte, zda se vámi vypočtené vinutí na cívku vůbec vejde. Drát musíme použít 2.5-milimetrový, protože jiný vhodný ve skladě nemáme. Je to dílo pro zákazníka a zakázka je dost důležitá. Dejte si záležet !“, kladl mi na srdce Boulička.
Za hodinu jsem mu oznámil výsledek:
„Pane Barták, obávám se, že vinutí se na cívku nevejde, ani když budete navíjet závit těsně vedle závitu. Úplně přesně to spočítat nejde, ale já sám si navíjím transformátory doma... tedy já osobně bych se bál, že zbytečně zkazíme drát.“
„Kurko, my tady umíme navíjet profesionálně a máme na to potřebné stroje. Dejte mně ty svoje výpočty ! Hm, hm... to je doopravdy o chlup ! Jenže my tu zakázku splnit musíme, protože jsem ji už napevno uzavřeli, aby se aspoň částečně uhradila režie školních dílen. Tenčí drát, jak vy ve svém výpočtu navrhujete, bohužel nemáme a nedokážeme ho nikde rychle sehnat. Zkusíme navinout JEDEN transformátor podle vašeho výpočtu a pak to posoudíme znovu. Zatím jste se svým úkolem hotov,“ prohlásil Boulička.
Slovem "posoudíme" nemyslel samozřejmě moji maličkost, ale sebe a ostatní pány učitele z navijárny. Kdyby si Boulička zachoval zdravý rozum až do konce, mohlo všechno ještě dobře dopadnout. Jenže...
„Kurko, pojďte se mnou do kabinetu !“ vyzval mě za několik dní třídní učitel Dostál, specializací češtinář. „Povězte mi, jaký jste měl konflikt s panem Bartákem !“
„Já o žádném konfliktu nic nevím, pane učiteli. Poslední vyučování v dílnách skončilo úplně normálně,“ vysvětlil jsem podle pravdy.
„Pan Barták na vás chce zavolat kriminálku pro sabotáž ! Prý jste špatně spočítal dvacet transformátorů a v dílnách zbytečně zničili 5 kg mědi. Přitom všichni moc dobře víte, jak je měď drahá !“ pokračoval třídní.
„Na ty transformátory se dobře pamatuji, pane Dostále. Skutečně jsem je počítal a pan učitel Boul... ehm, Barták, přímo přede mnou prohlásil, že dá zkusmo navinout jenom jeden. Opakuji, že jenom jeden, protože všechny transformátory měly být úplně stejné. S touto dohodou jsme se posledně při skončení dílen rozešli.“
„Kurko, já vám říkám jen to, co povídal Barták na konferenci učitelů. Nechal podle vašeho výpočtu navinout všech dvacet transformátorů a nevešel se prý ani jeden. Já ani nevím, co to vlastně znamená, když se transformátor nevejde. Vy tomu přece rozumíte mnohem lépe ! Já jsem jenom češtinář a shodou okolností jsem váš třídní, takže jsem povinen vás hájit, pokud to jde.“ řekl Dostál.
„Pane učiteli, přísahám, že jsem pana Bartáka na tuto možnost upozorňoval a on se při skončení dílen choval, jako že moje upozornění bere na vědomí. Skutečně vím, že je měď drahá, ale já jsem ty transformátory nenavíjel a ani jsem nikomu nemohl dát příkaz k jejich navinutí. Vždyť jsem jen obyčejný student !“
„Přesně tohle jsme panu Bartákovi na konferenci říkali. Vy jste student a hlavní zodpovědnost nese pan Barták, protože ON JE UČITEL ! Žádné kriminálky se nebojte, Kurko ! Zodpovědnost za zkažené transformátory nese výhradně on. Bohužel vám navrhl pětku z dílenského vyučování. Toho se však také nemusíte bát. Pětku dostat nemůžete, když jste z dílenského vyučování měl pořád jen jedničku nebo dvojku. Tentokrát však dostanete trojku. To se Bartákovi podařilo na konferenci prosadit.“
„Díky, pane Dostále. Někde v dílnách musel nastat zmatek, protože pan Barták ode mě dobře věděl, že se transformátory možná na cívky nevejdou. Je to všechno mimo mě. Já si navíjím transformátory sám doma a tohle se mně už jednou stalo. Ale i tak vám děkuji, že nemám oplétačky s kriminálkou.“
„To je všechno, Kurko. Můžete jít,“ konečně mě třídní propustil.
Přestože do konce studia chyběl ještě více než rok, nikdy jsem se nedozvěděl, kdo vlastně dal navinout oněch dvacet transformátorů. Z dílen jsem ve 3. ročníku skutečně dostal trojku - a Boulička mně během zbytku čtvrtletí ještě několikrát vynadal, že jsem transformátory špatně spočetl. Na jakékoliv rozumné námitky nebral vůbec ohled. Pak se nedivte, že se mezi studenty říkalo - „Jó, kantoři v dílnách, to je jeden magor vedle druhého !“ Od té doby jsem si to myslel také.
|
|
|
