14.9.02

Tak jsem se tedy rozhodl, že si budu psát deník. I když ještě zdaleka nejsem stár, mám sklerózu hodnou osmdesátiletého kmeta. A právě proto si budu psát deník. Aby mi neušly ani ty nejmenší maličkosti uplynulého dne a hlavně abych je nezapomněl. Je mi něco kolem pětatřiceti, ovšem ostatní o mně říkají, že vypadám na čtyřicet i víc. Ti ostatní, to jsou moji přátelé. Sedíme každý den na lavičce v parku a povídáme. Tak různě. O politické situaci ve světě i u nás v Irsku atd. Bydlím totiž v Dublinu, i když jsem Angličan. Asi bych vám měl o mých přátelích povědět víc, že? Tak tedy, je nás celkem sedm. Já, Kilburne Hillary, dále pak George Yankow, Serafim Eofeiev, Jacques Rodin, Ravján Andár, Tommy Colburn a John Smith . George Yankow z nás byl nejstarší. Je to skot jak poleno. Vlastní v centru Dublinu malý krámek kde je možné, podle jeho vlastních slov koupit, vše co kdy spatřilo světlo světa. Člověk tomu při pohledu dovnitř lehce uvěřil, byla to sice jen malá místnost, ale zato byla přecpána regály tak, že i pro jednoho člověka bylo námahou procpat se mezi něma. Když jste se procpal až na konec místnosti, uviděli jste pult na kterém, bylo plno starého haraburdí a mezi tím vším byla pokladna, za kterou vždy stál George Yankow. Nutno poznamenat že George je opravdový skot, ze vším všudy. To znamená že je také neoblomný skrblík, v praxi to vypadalo, tak že šestkrát do týdne obědval u někoho z nás, protože na obědy u sebe doma měl vyhrazenou jen slavnostní neděli. Také noviny četl jen tehdy, když je někdo přinesl do parku. Zevnějšku však na sobě nedal vůbec znát, že je skotem. Vždy chodil slušně oblečen, v košili a v saku, v tričku vycházel ven jen když bylo přes čtyřicet stupňů. Taktéž podle tváře byste nepoznali, že je George skot. Má polodlouhé kaštanové vlasy a výrazný orlí nos. Je z nás také nejvyšší.

            Další můj přítel je Serafim Eofeiev. Občanství má sice stále ruské, ale  Rusko nikdy v životě nespatřil. Jeho rodiče se už před jeho narozením odstěhovali do Prahy. Poté studoval vysokou školu v Londýně a po ukončení studií se přestěhoval sem do Dublinu. Je asi sto sedmdesát centimetrů vysoký, má polodlouhé světlehnědé vlasy a ze všeho nejradši se směje. Směje se v jednom kuse. Bohužel se nejčastěji směje při jídle a také na to často doplácí, když záchvaty smíchu pomalu přechází do záchvatů dusivého kašle.

            Velice podivný je také můj Přítel Jacques, který je pro změnu patriotický Francouz. Jacques vystudoval dějiny. A chová se úplně stejně jako jeho vědní disciplína ve které se pohybouje: dlouhé nudné pasáže střídají krátká, dynamická a zábavná intermezza. Jacques  má totiž úžasný dar, a sice vyprávět blbé vtipy. Nebo taky úžasný dar dlouze a nudně vyprávět o něčem, co on si představuje jako vrchol zajímavosti a snaží se nám to násilně vtloukat do hlav celé hodiny (tedy ne že by nám při tom mlátil do hlav holí to ne!).

 V tomhle se diametrálně odlišoval od Tommyho Colburna, který¨to dokázal ještě desetkrát nudněji. Nikdo neví odkud Tommy je nebo jaké národnosti. Jedno je jisté Tommy je Naprostý Šílenec (TM). Tommy je moc, moc chytrý. Dokáže si najít nějaké zajímavé téma a potom ho celé dny i týdny dopodrobna nastudovat a přitom si dělat detailní poznámky. Jednou takhle zjistil, že dům vedle toho kde bydlel, používal k výrobě energie solární panel, který byl umístěný na jeho střeše. V chodbě domu byl jiný panel který pro změnu , ukazoval kolik solární panel vyrábí Kwh, jaké je napětí, střídavý proud, stejnosměrný proud atd. No a Tommy si všechny tyto parametry každých deset minut chodil zapisovat. Přístí den v parku nám ukázal své zápisky a Jacques se ho zeptal „no a na cos’ přišel?“ a Tommy odpověděl se zděšeným výrazem ve tváři, který mívají hrdinové v amerických katastrofických filmech: „Pořád to klesá!!“. Aby ne když začal měřit v jednu odpoledne a skončil v sedm večer.

John Smith, je také velice chytrý, dokonce bych řekl, že je nejchytřejší z nás. John Smith je Záhadný. Ale to nám nevadí, aspoň není tak nudný jako třeba Jacques. Hodně času tráví tím, že řeší nějaké logické problémy, které mi potom řešíme spolu s ním. John totiž vystudoval matematiku na Oxfordu a informatiku na MIT. John má takovou jednu skvělou vlastnost, a to, že umí lehce odhalit lidskou blbost. Což má velkou výhodu, protože se jí pak můžeme spolu s ním smát.

Posledním mým přítelem, s kterým, vždy sedáváme v parku, je Ravján Andár. Ravján Andár, je Vědec. Doopravdy je to Bengálec. Je z nás nejmenší a tak si to vynahrazuje tím, že se dívá tam kde nemůže dosáhnout - do nebe. Ravján je astronom. Je velice dobrým astronomem, jedním z nejlepších v Evropě. Má doma spoustu astronomického náčiní, z toho většinu se nám vůbec nepodařilo identifikovat. Astronomové jsou divní.

Tak to by byli moji přátelé, jak už jsem jednou řekl, je nám všem kolem pětatřiceti, ale doposud nikdo z nás nemá rodinu. Jedině Jacques má manželku. Všichni pracujeme, i když to závisí na tom jak se definuje práce. Celé odpoledne vysedáváme na lavičce v parku a snažíme se něco dělat, což má ovšem většinou katastrofální následky.