A co cítíš ted?když už konečně zmizel z povrchu i ten poslední zbytek sněhu a na jeho místě vyrostly vonavé kytky?
Vypukly květy z větví stromů,led na rybníku roztál a lidé nosí kratasy a trička?
...chci aby zarůstly zpět a sníh zase napadl...
...stromy zůstaly nahé a hladinu pokryl led...
...a nechci dávat kabát hluboko do skříně...
….věc co mě chránila před okolím,něco na co jsem se mohla spolehnout a schovat se k němu,přítele,co mě znal a cítil veškeré ty začátky konců....
Ale proč nerozkvete tvá mysl spolu s  květy lučních rostlin,a tvé zimní smutné srdce neroztaje stejně jako krajina po zimě?
Nevím ted, jak to říct...snad mám strach,nevím..
Možná máš málo odvahy,odvahu vydat se jinudy,pocit že nevíš zda ta cesta bude správná,nebo si na ní nabiješ ještě víc?...ano bojís se...
…z vědomí toho,že  moje vzpomínky,
….vzpomínky na pocity, smutku a hledání,
....vědomí sebe a vědění toho kde jsem a kam jdu,
…..že to vše,co se mě zmocnilo a posedlo,
... umrazilo mě zvenku,
 ….uvěznilo jako suchý list v ledu, 
...co po zimě roztaje,ztratí oporu, a zeslábne,
...vezme jej jarní déšt´ a unese do vod řeky,
….co pluje, neznámo kam
…..kde listek utopí se, bouřlivé vlny jej pohltí a lístek zanikne...
….svou tíhou však potopí se, jen pokud nenechá vše v tom ledu......všechny své pevné rozhodnutí a převědčení.
...se kterými nejde plout....s tíhou nich se potopí...
….bez nich však nelze lístkem být, bez nich ztratí své barvy, ztratí svůj tvar a obrysy žil...
už šedesátkrát  slunce vyšlo,co roztál a odplul...kde je ten list ted?..pluje přes města do moře?..či leží na dně pod kameny...