Unavené bolavé nohy

dva vykřičníky

dotýkající se země

míjející se v šírání

se vším podstatným

a kdysi mým.

Co asi jsem?

Ta unavená myšlenka

Hledání ztraceného

zavilého

vroucného

do větru šeptaného rouhání

něžných výtek

šeptaných stýskání

hladových vyznání.

Co ksakru vůbec jsem?

Ta cesta do všech stran.

Bez návratu

bez kompasu

bez radosti

bez stopy dýchání.

Co prosím vás vlastně jsem?

Ty unavené zašmudlané dlaně

co stále touží

po něžném

zázračném

a krutém svírání.

Řekne mi někdo, co já jsem?

Zas rozpraskané unavené rty

bláhové

po paměti si snící

o prolínání

o slastném líbání.

A taky možná jsem.

Ty unavené vlasy

tak trochu zrzavé

tak trochu zářivé

tak směšně kudrnaté

Město v nich bydlí

se vším svým smrádáním.

A tohle hlavně jsem.

Ta unavená duše

tak zanícená

bolavá

a hlavně duhová

do hlubin výšin zářící

a nezlomená strádáním.

tak pšššt,

jsem unavený člověk

a čekám

tak dlouhou dobu už

na znovuvzkříšení.